I.
Dne 14. dubna 1994 obdržel Ústavní soud České republiky návrh skupiny 46 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zahájení řízení o zrušení ustanovení § 6, 11, § 12 odst. 3, § 18 odst. 1 písm. a), c) a § 18a písm. a), b) zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb.
Protože podání návrhu splnilo podmínky uvedené v § 64 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a návrh byl přípustný podle § 66 téhož zákona, zahájil Ústavní soud řízení a požádal Parlament České republiky, aby se v zákonné lhůtě k návrhu písemně vyjádřil. Podle ustanovení § 42 odst. 3 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb. zaslal tento předmětný návrh k vyjádření Poslanecké sněmovně. Předseda Poslanecké sněmovny dr. Milan Uhde potvrdil stanovisko Poslanecké sněmovny vyjádřené jejím hlasováním. Uvedl, že smyslem přijatého zákona je - vzhledem ke vzniku samostatného státu - České republiky, upravit nově institut státního občanství a řešit ho komplexně. Poukazuje na to, že zákon vychází ze zásady, podle které by každý občan měl mít pouze jedno státní občanství, kdy takováto právní úprava existuje v mnoha dalších státech Evropy a není nová ani v našem právním řádu. Dále zdůrazňuje zásadu, že každý občan by měl mít možnost za dodržení zákonem stanovených podmínek nabýt nebo pozbýt státní občanství České republiky. Proto vedle stanovení podmínek bylo třeba co možná nejpřesněji stanovit důvody, ze kterých je možné některé podmínky pro státní občanství prominout. Ve vztahu ke státním občanům Slovenské republiky obsahuje potom zákon zvláštní postup, který umožňuje při splnění stanovených podmínek nabytí státního občanství České republiky. Přijatá novela zákona pak řeší situace vzniklé aplikací zákona, kdy ze získaných poznatků vyplynulo, že některá ustanovení zákona mohou být určitými skupinami občanů pokládána za příliš tvrdá. Závěrem uvádí, že přijatý zákon se úzce váže na vznik samostatného českého státu, obsahuje kompletní právní úpravu státního občanství v souladu s mezinárodně chráněnými lidskými právy a základními svobodami. Ve svém vyjádření předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zároveň potvrdil z hlediska ustanovení obsaženého v § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., že zákon České národní rady č. 40/1993 Sb. byl schválen potřebnou většinou poslanců dne 29. prosince 1992 a zákon č. 272/1993 Sb. byl stejným způsobem schválen dne 12. října 1993. Oba zákony byly podepsány příslušnými ústavními činiteli a byly řádně vyhlášeny.
Podle § 42 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj vyžádal jako listinné důkazy od Poslanecké sněmovny příslušné tisky v souvislosti s projednáváním uvedených zákonů (Česká národní rada, 1992, VII. volební období, tisk č. 208, Parlament ČR, Poslanecká sněmovna, 1993, I. volební období, tisk č. 473), obsahující projevy jednotlivých poslanců k předloze zákona.
Pro získání přehledu o praktickém uplatnění, příp. dopadu zákona České národní rady č. 40/1993 Sb. a zákona č. 272/1993 Sb. vyžádal soudce zpravodaj také zprávu od Ministerstva vnitra o počtu osob, které zvolily státní občanství České republiky prohlášením ve smyslu ustanovení § 6 zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., příp. kolik jich bylo neúspěšných, dále potom zprávu o počtu udělených výjimek Ministerstvem vnitra z hlediska ustanovení § 11, § 12 odst. 3 cit. zákona a jejich skladbě a konečně i o sdělení, kolik občanů Slovenské republiky požádalo o státní občanství České republiky z hlediska ustanovení § 18 odst. 1 písm. a), c) cit. zákona a z hlediska ustanovení § 18a odst. 1 písm. a), b) zákona č. 272/1993 Sb., a kolik takových žadatelů státní občanství České republiky obdrželo.
Ze zprávy Ministerstva vnitra, a to vrchního ředitele II. sekce, plyne, že Ministerstvo vnitra a okresní úřady vyřídily v období 1992 až červen 1994 cca 319 tis. podání týkajících se státního občanství České republiky. Z hlediska ustanovení § 6 odst. 1 zákona České národní rady č. 40/1993 Sb. zpráva uvádí, že se jedná o zcela výjimečné případy, a to maximálně v počtu 10 osob za období 1993, 1994, kdy jde o osoby, které měly k 31. prosinci 1992 občanství České a Slovenské Federativní Republiky, ale narodily se v cizině, nikdy nežily v České republice ani v Slovenské republice a ani jejich rodiče před odchodem do ciziny neměli pobyt v České nebo Slovenské republice. Vzhledem k těmto skutečnostem proto nebylo možné podle zákona České národní rady č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky, určit, že jsou státními občany České republiky, a nebylo možné ani určit podle zákona Slovenské národní rady č. 206/1968 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství Slovenské socialistické republiky, že jde o občany Slovenské republiky.
Co se týče případů, kdy byla Ministerstvem vnitra prominuta podmínka stanovená v § 11 a § 12 odst. 3 zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., ve znění zákona č. 272/1993 Sb., zpráva uvádí, že evidence v tomto směru není vedena a vzhledem k počtu žádostí a rozsahu zjišťování požadovaných údajů je nereálné ji zpracovat. Pouze pokud jde o prominutí složení státoobčanského slibu podle § 12 odst. 3 cit. zákona se uvádí ve zprávě, že toto ustanovení se užívá zcela ojediněle a složení tohoto slibu je promíjeno jen osobám přestárlým a osobám zdravotně postiženým.
Ohledně případů využití volby státního občanství České republiky státními občany Slovenské republiky se ve zprávě praví, že tato volba probíhala do 30. června letošního roku a dosud bylo kladně vyřízeno cca 319 tis. podání. Takto nabylo státního občanství České republiky podle zákona České národní rady č. 39/1969 Sb. (tj. žádosti podané koncem roku 1992) 65 tis. osob, podle § 18, 18a zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., ve znění zákona č. 272/1993 Sb., tj. volbou občanství, 240 tis. osob a podle § 19 a 7 zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., ve znění zákona č. 272/1993 Sb., tj. udělením, 14 tis. osob. Současně bylo vydáno cca 100 zamítavých rozhodnutí ve věci udělení nebo volby občanství České republiky. Z těchto skutečností je zřejmé, že naprosté většině občanů Slovenské republiky, kteří požádali o české občanství, bylo vyhověno, neboť podmínky pro volbu a udělení občanství splnili.