b) meritorní přezkum návrhu
37. Podle navrhovatele představují napadené části textu neurčité právní pojmy, přičemž skutečnost, zda je naplněn znak trestnosti podle § 284 odst. 1 a § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku spočívající v určitém množství omamné látky konopí, pryskyřice z konopí nebo psychotropní látky obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC) nebo v určitém množství rostlin konopí (množství větší než malé) nebo spočívající ve spáchání činu ve větším rozsahu, se podle navrhovatele zjišťuje zpětně až na základě složité expertizy, což je údajně v rozporu s principem předvídatelnosti práva, nevyhovuje zásadě nullum crimen sine lege, požadavku právní jistoty a zásadě, že jen zákon stanoví, co je trestným činem. Dále má navrhovatel za to, že nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12 nebyl dostatečný, neboť přestože se výklad neurčitého pojmu "množství větší než malé" v judikatuře ustálil, stále ponechává adresáty normy v nejistotě, kde leží hranice trestnosti.
38. V návaznosti na shora zmíněná obecná východiska Ústavní soud nemůže navrhovateli přisvědčit v tom jeho názoru, že užívání neurčitých pojmů v trestním právu hmotném není obvyklé a že užití relativně neurčitých pojmů v § 284 odst. 1 a § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ponechává adresáta trestněprávní normy v nejistotě.
39. K vymezení neurčitého pojmu "množství větší než malé" v souvislosti s § 284 odst. 1 a § 285 odst. 1 trestního zákoníku již existuje rozsáhlá a ustálená judikatura obecných soudů, na základě které je možno učinit ústavně konformní výklad uvedeného pojmu. V této souvislosti nelze přehlédnout rozhodování Nejvyššího soudu, který k předmětné problematice vydal několik rozhodnutí a posléze zaujal i stanovisko ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. Tpjn 301/2013 (č. 15/2014 Sbírky rozhodnutí a stanovisek, část trestní; dále jen "stanovisko sp. zn. Tpjn 301/2013"), ve kterém stanovil orientační hodnoty určující "množství větší než malé" u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících pro účely trestního zákoníku v rozsahu uvedeném v příloze k tomuto stanovisku, a to na základě dosavadní soudní praxe a zejména judikatury nižších soudů. Obdobně je tomu i u pojmu "větší rozsah" v § 285 odst. 3 trestního zákoníku.
40. Ještě před přijetím zmíněného stanoviska a za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, bylo obecně za množství větší než malé podle § 187 odst. 1 trestního zákona považováno takové množství drogy, které vícenásobně - podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek - převyšovalo běžnou dávku průměrného konzumenta (u metamfetaminu desetinásobně). V příloze (tabulce) k pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2000, využívané i v praxi soudů, byly uvedeny orientační hodnoty odpovídající znění § 187a odst. 1 a 2 trestního zákona u nejčastěji se vyskytujících drog (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000 sp. zn. 4 Tz 142/2000 a ze dne 19. 4. 2001 sp. zn. 3 Tz 56/2001 aj.).
41. Trestní zákoník (účinný od 1. 1. 2010) ve společném ustanovení § 289 odst. 2 k tzv. drogovým trestným činům zmocnil vládu ke konkretizaci pojmu "množství větší než malé" u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, která je na základě tohoto zmocnění stanovila nařízením vlády č. 467/2009 Sb. Ústavní soud však nálezem pléna sp. zn. Pl. ÚS 13/12 část § 289 odst. 2 trestního zákoníku ve slovech "a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů" zrušil a současně pozbyly platnosti § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. V citovaném nálezu Ústavní soud mimo jiné shledal, že napadená úprava nenaplňuje zásadu, podle které musí být zákon, na který odkazuje čl. 39 Listiny, formulován s dostatečnou mírou určitosti pro své adresáty (lex certa), a že potřebuje následné dotvoření skrze výklad provedený mocí soudní při rozhodování o konkrétních případech s tím, že derogací znovu mohou nabýt významu i dřívější judikáty přiměřeně definující malé a větší než malé množství omamné nebo psychotropní látky (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000 sp. zn. 4 Tz 142/2000, ze dne 16. 2. 2000 sp. zn. 2 Tz 203/99 a ze dne 19. 4. 2001 sp. zn. 3 Tz 56/2001 aj.). Ústavní soud tedy dovodil, že z ústavněprávního hlediska nepovažuje za potřebné přijetí nové právní úpravy, ale naopak považuje za relevantní následné dotvoření trestního zákoníku skrze výklad provedený mocí soudní, neboť i samotná rozhodovací právní praxe obecných soudů může dodatečně učinit danou trestněprávní normu předvídatelnou pro její adresáty, aniž by ji tak bylo možno označit za neurčitou, a tedy odporující zásadě nullum crimen sine lege.
42. Za účelem sjednocení dosavadní judikatury v dané oblasti trestní kolegium Nejvyššího soudu ve shora zmíněném stanovisku sp. zn. Tpjn 301/2013 mimo jiné definovalo a zpřesnilo (v právní větě I a II) pojem "množství větší než malé" podle § 284 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Uvedlo, že jde o takové množství přechovávané omamné nebo psychotropní látky nebo jedu pro osobní spotřebu (výhradně pro pachatele tohoto trestného činu), které vícenásobně - podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek - převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V odůvodnění pak trestní kolegium Nejvyššího soudu uvedlo, že vzhledem k tomu, že výchozím množstvím je běžná dávka obvyklého konzumenta, která se v průběhu času může vyvíjet a také vyvíjí, neboť to závisí na mnoha faktorech, jako jsou např. účinnost běžné dávky, obliba dané drogy, počet prvokonzumentů, tzv. experimentátorů či závislých osob apod., nelze stanovit množství větší než malé absolutní hodnotou v tom smyslu, že by šlo o nepřekročitelnou hranici z hlediska posouzení trestní odpovědnosti v konkrétním případě trestného činu podle § 283 nebo 284 trestního zákoníku, a to ať už směrem dolů, či nahoru, zvláště když se v relevantních tabulkách zpravidla uvádějí hodnoty dvě, a to množství větší než malé (vycházející z tzv. dávek drogy) a množství účinné látky. Vzhledem k tomu je třeba podle názoru trestního kolegia Nejvyššího soudu tyto hodnoty považovat za orientační a v konkrétním případě při stanovení, zda jde o množství větší než malé, je nutné současně podpůrně přihlížet i k dalším okolnostem vztahujícím se k osobě pachatele, a to zejména, zda šlo o prvokonzumenta či uživatele těchto látek v pokročilém stadiu závislosti, případně i jiným skutečnostem ovlivňujícím míru ohrožení života nebo zdraví uživatele. Naproti tomu nelze přihlížet k dalším okolnostem charakterizujícím způsob jednání pachatele, tedy zejména ke způsobu, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, případně i k jiným skutečnostem, k nimž se přihlíží při určování rozsahu (větší, značný, velký).
43. V příloze k danému stanovisku jsou obsaženy orientační hodnoty určující "množství větší než malé" u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Tato příloha je členěna do pěti sloupců. V prvním sloupci je uveden tzv. typ drogy, v druhém sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název v českém jazyce, ve třetím sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci je uvedena účinná psychotropní či omamná látka a v pátém sloupci je uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní či omamné látky, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé. Stanovení hodnoty považované za "množství větší než malé" současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. "Větším rozsahem" je podle judikatury desetinásobek množství většího než malého, "značným rozsahem" je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a "velkým rozsahem" je desetinásobek takto určeného značného rozsahu. V tomto směru stanovisko sp. zn. Tpjn 301/2013 navázalo na dosavadní judikaturu, zejména na v něm výslovně zmíněné usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (č. 44/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní), ve kterém velký senát uvedl, že základem pro toto určení by měl být násobek množství účinné látky (drogy) vymezeného jako množství větší než malé. Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 trestního zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (viz rozhodnutí pod č. 1/2006 a 12/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní). Proto v konkrétním případě, odůvodňují-li to i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, přesáhlo-li množství drogy jen nevýrazně stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah. Nelze tedy souhlasit s tvrzením navrhovatele, že se Nejvyšší soud otázce kvantifikace pěstovaného konopí "ve větším rozsahu" nevěnoval, vyjma zmínky o pomocném kritériu desetinásobku množství většího než malého, jako znaku většího rozsahu (viz bod 23 návrhu), neboť judikaturu, a to včetně zmíněného stanoviska, nelze používat odděleně, ale vždy ve vzájemné návaznosti a souvislosti.
44. Nejvyšší soud v návaznosti na stanovisko sp. zn. Tpjn 301/2013 a s odkazem na předchozí judikaturu rovněž upřesnil, že naplnění úmyslné formy zavinění u trestného činu podle § 284 odst. 1 a 2 trestního zákoníku ve vztahu k zákonnému znaku "pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém" omamnou nebo psychotropní látku nebo jed nevylučuje skutečnost, že si pachatel neověřil množství účinné látky, kterou může pro svou potřebu mít u sebe (např. laboratorním rozborem), ale je třeba vycházet zejména z celkového množství přechovávané nedovolené látky, ze zkušeností pachatele s jejím užíváním, z okolností jejího opatření, z obvyklé kvality takto opatřené látky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. 11 Tdo 811/2015; č. 12/2017 Sbírky rozhodnutí a stanovisek, část trestní).
45. Postupují-li obecné soudy při svém rozhodování podle kritérií uvedených ve zmíněném stanovisku Nejvyššího soudu a navazující judikatuře, jde o způsob přijímaný i v rozhodnutích Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 17. 12. 2019 sp. zn. I. ÚS 3656/19, ze dne 31. 8. 2015 sp. zn. II. ÚS 2003/15, ze dne 29. 11. 2017 sp. zn. IV. ÚS 3186/17 aj.). Nakonec i sám navrhovatel, odkazuje-li na konkrétní rozhodnutí obecných soudů (viz body 37 a 38 návrhu), konstatuje, že na základě studia jejich odůvodnění je třeba uzavřít, že ve všech těchto případech jsou podmínky trestní odpovědnosti pečlivě zvažovány a v každé věci je závěr v oblasti základů trestní odpovědnosti náležitě individualizován a odůvodnění jsou přesvědčivá.
46. Napadená právní úprava umožňuje ústavně konformní výklad neurčitých pojmů, jak lze dovodit i z již zmíněného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12, podle kterého, nepřistoupí-li zákonodárce k definování množství většího než malého u psychotropních látek, může vymezení tohoto pojmu ponechat k posouzení s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu obecným soudům. Je tedy úlohou soudů, aby interpretací neurčitých právních pojmů rozptýlily případné pochybnosti, což bylo i cílem Nejvyššího soudu, který k předmětné problematice zaujal již výše uvedené stanovisko sp. zn. Tpjn 301/2013, ve kterém stanovil orientační hodnoty určující "množství větší než malé" u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících pro účely trestního zákoníku v rozsahu uvedeném v příloze k tomuto stanovisku, a to na základě dosavadní soudní praxe, zejména judikatury nižších soudů. Nutno zdůraznit, že jde o hodnoty orientační a vždy bude záležet na konkrétních okolnostech každé posuzované věci.
47. Nelze přehlédnout, že na judikaturu obecných soudů k vymezení neurčitých pojmů v souvislosti s § 284 a 285 trestního zákoníku i navrhovatel dokonce souhrnně odkazuje. Poukazuje přitom na hranice trestnosti u skutkových podstat podle § 284 a 285 trestního zákoníku s odkazem na četná rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 11 Tdo 1072/2019, 11 Tdo 1108/2017, 11 Tdo 681/2017, 11 Tdo 1335/2019, 4 Tdo 1264/2014, 11 Tdo 1067/2017 aj.) s tím, že soudy, byť svá rozhodnutí pečlivě a přesvědčivě odůvodnily (viz bod 45 shora), rozhodly o vině obviněných vždy na základě jiného množství zjištěné omamné nebo psychotropní látky, což podle něj svědčí o nedostatečné určitosti skutkových podstat daných trestných činů. Tomuto jeho názoru však s ohledem na shora uvedené skutečnosti nelze přisvědčit. Jak bylo již zmíněno, je zřejmé, že nelze stanovit množství větší než malé, větší rozsah, značný rozsah nebo velký rozsah absolutní hodnotou množství účinné látky (drogy), neboť jde o hodnotu pouze orientační. Proto v každém konkrétním případě při stanovení, zda jde o takové množství větší než malé, je nutné současně podpůrně přihlížet i k dalším rozhodným okolnostem vztahujícím se k osobě pachatele, kterými zejména jsou, zda šlo o prvokonzumenta či uživatele těchto látek v pokročilém stadiu závislosti, případně i k jiným skutečnostem ovlivňujícím míru ohrožení života nebo zdraví uživatele. Naproti tomu z hlediska této hranice nelze přihlížet k dalším okolnostem charakterizujícím způsob jednání pachatele, tedy zejména ke způsobu, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, době, po kterou tak činil, případně i k jiným skutečnostem, k nimž se naopak přihlíží při určování rozsahu (větší, značný, velký). Přitom tyto hranice určené pojmy množství větší než malé, větší rozsah, značný rozsah a velký rozsah vytvářejí ve vzájemné návaznosti určité rozmezí naplnění těchto okolností, a proto ani nelze předpokládat, že by v konkrétních případech mohly být naplněny jinými než různými množstvími zjištěné omamné nebo psychotropní látky, odpovídají-li tato zjištěná množství s přihlédnutím ke všem rozhodným kritériím množství v rámci příslušného rozpětí daného těmito pojmy (např. mezi množstvím větším než malým a větším rozsahem).
48. Jeví-li se navrhovateli jako nedostatečné, že naplnění relativně neurčitého znaku typově popisujícího trestné jednání je určováno až na základě odborného zjišťování (expertizy), k tomu Ústavní soud uvádí, že jde o běžný postup, který je aplikován nejen v případech posuzování naplnění uvedených pojmů ve shora uvedené judikatuře, ale i v obdobných případech u dalších skutkových podstat trestných činů. Podobně se postupuje například při určení stavu vylučujícího způsobilost navozeného požitím návykové látky (např. alkoholu) u trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku. Jako další příklady lze uvést odborné vyjádření lékaře nebo znalecký posudek k rozsahu zranění poškozeného u trestných činů proti zdraví, a to ať už pro určení ublížení na zdraví, nebo těžké újmy na zdraví (srov. § 122 odst. 1 a 2 trestního zákoníku), či vyjádření právnické nebo fyzické osoby, která provozuje určitou živnost nebo obchodní činnost, nebo znalecký posudek k ceně zboží či jiných věcí z hlediska výše způsobené škody (srov. § 138 odst. 1 trestního zákoníku) u majetkových trestných činů (srov. § 205 a násl. trestního zákoníku). Ani v těchto případech zpravidla obviněný dopředu nezná přesný rozsah svého ovlivnění návykovou látkou, způsobeného zranění poškozenému nebo přesnou výši škody, které trestným činem poškozenému způsobil (není-li v dané oblasti osobou znalou nebo neprovede-li si případně předem dostupnými prostředky určité potřebné zjištění, např. dostupnými testy na alkohol nebo jím zadaným odborným vyjádřením nebo znaleckým posudkem). Je zřejmé, že u omamných a psychotropních látek by bylo možno jen stěží rozhodovat o trestní odpovědnosti za jejich přechovávání či pěstování bez výsledků laboratorního zkoumání, jímž je stanoveno množství účinné látky. Laboratorní analýza přesně určí kvantum účinné látky, na základě kterého je pak provedena právní kvalifikace. V takovém postupu neshledává Ústavní soud porušení žádných ústavních principů. A to zvláště za situace, kdy Nejvyšší soud stanovil kritéria, jak postupovat i z hlediska subjektivní stránky daného trestného činu. Primárním kritériem pro určení rozsahu je množství účinné látky v předmětné droze. V případě, že toto není možné zjistit, přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu, lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v "rozsahu", přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciárních) kritérií, jako jsou především výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu a další [viz usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (č. 44/2013 Sbírky rozhodnutí a stanovisek, část trestní), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014 sp. zn. 7 Tdo 407/2014 a ze dne 26. 1. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1419/2016 aj.].
49. Také k § 285 trestního zákoníku Nejvyšší soud v judikatuře konstatoval, že v otázce, zda v konkrétním případě byly naplněny znaky skutkové podstaty podle odstavců 1 a 3, pokud se týká množství drogy, je možné vycházet z kritérií vymezených v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 a ve stanovisku sp. zn. Tpjn 301/2013. Z uvedeného usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu vyplývá, že znaky přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1, 2, 3 a 4 trestního zákoníku ve "větším rozsahu" a "ve značném rozsahu" lze dovodit z určitého násobku takového množství pěstovaných rostlin konopí (odst. 1), hub nebo jiných rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku, které lze označit jako "množství větší než malé". Konkrétně za "větší rozsah" se považuje desetinásobek množství většího než malého. Přitom je však třeba ještě přihlížet k dalším okolnostem charakterizujícím způsob jednání pachatele, tedy zejména ke způsobu, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, době, po kterou tak činil, případně i k jiným skutečnostem, k nimž se podle judikatury přihlíží při určování rozsahu. Uvedené závěry Nejvyšší soud aproboval např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014 sp. zn. 4 Tdo 1264/2014 a ze dne 29. 11. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1067/2017 aj.
50. Pro zachování napadených částí § 284 a 285 trestního zákoníku svědčí v neposlední řadě také skutečnost, že i držení menšího než malého množství omamných a psychotropních látek není jednáním v souladu s právním řádem. Společenská škodlivost takového jednání je však vnímána jako nižší, na kterou není nutné působit normami trestního práva, a v duchu zásady subsidiarity trestní represe postačí působení norem práva správního, konkrétně přestupkového. Neoprávněné přechovávání látek a nedovolené pěstování rostlin konopí, nedosahuje-li stanovené hranice trestní odpovědnosti, je přestupkem podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zrušením daných pojmů by tak došlo ke zrušení hranice mezi trestnými činy a přestupky, resp. k překrytí skutkových podstat trestných činů a přestupků v této oblasti, což by vedlo k podstatnému snížení míry právní jistoty.
51. Závěrem Ústavní soud shrnuje, že pojmy, které právo používá, by nepochybně měly být z hlediska právní jistoty jasné a jednoznačně formulované, současně však musí být dostatečně abstraktní, aby byly schopné zachytit co nejširší okruh možných eventualit, které se v životě vyskytují nebo se v budoucnu mohou vyskytnout. Proto Ústavní soud považuje užití neurčitých právních pojmů v případech, kdy je úmyslem zákonodárce omezit rozsah kriminalizace určitého jednání (konání nebo opomenutí), resp. stanovit dolní kvantitativní hranici trestnosti, ze shora uvedených důvodů za ústavně konformní, a proto neshledal navrhovatelem tvrzený rozpor s ústavním pořádkem, jehož součástí je i jím zmíněný článek 39 Listiny. Ovšem i nadále bude úlohou obecných soudů (zejména Nejvyššího soudu) náležitě interpretovat dané neurčité právní pojmy, a rozptýlit tak případné přetrvávající pochybnosti při jejich výkladu.