§ 3.
(1) Nárok na vrácení vkladu na vkladní (spořitelní) knížku (vkladní list) nebo na pokladniční poukázku, uloženého u peněžního ústavu (§ 1) nebo u poštovní spořitelny přede dnem 21. září 1938, obmezuje se tak, že majitel takového vkladu může požadovati jen, aby mu během kalendářního měsíce byla vyplacena nebo na běžný účet převedena:
a) částka až 20.000 Kč, činí-li vklad podle stavu dne 20. září 1938 více než 30.000 Kč,
b) částka až 15% vkladu podle stavu uvedeného dne, činí-li tento vklad 5.000 Kč až 30.000 Kč,
c) částka až 750 Kč, činí-li vklad podle stavu uvedeného dne méně než 5.000 Kč.
(2) Ani majitel více takových vkladů u téhož peněžního ústavu uložených nemůže požadovat! vyšší částku, než která podle odstavce 1, písni, a) až c) připadá na úhrn všech těchto vkladů dohromady.
(3) Do částek, které budou požadovány do 30. září 1938 podle předešlých odstavců, započtou se částky, jež byly vyplaceny již v době od 1. do 20. září 1938.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí jen, pokud úmluva se vkladatelem o postupné výplatě nebo o výpovědní lhůtě anebo pokud příročí nařízené podle zákona č. 240/1924 Sb. z. a n. nestanoví ve prospěch peněžního ústavu podmínek pro výplatu vkladu příznivějších.
(5) Na vklady, uložené soudem, se ustanovení odstavců 1 až 3 nevztahují.