§ 27.
Výslech svědků.
(1) Svědky vyslýchá zpravodaj; bylo-li by však dostavení se svědků k zpravodaji na újmu vojenské služby nebo z jiných důvodů nevhodno (vzdálenost, náklady), dále pak v případech uvedených v odst. (5), požádá zpravodaj o provedení výslechu velitelství, úřady neb orgány uvedené v § 30.
(2) Vojenské osoby v činné službě předvolává zpravodaj za svědky skrze jejich představené velitelství (úřad); toto velitelství (úřad) se postará, aby se takový svěděli k zpravodaji včas dostavil.
(3) Svědci uvedení v předcházejícím odstavci jsou povinni před zpravodajem vypovídati o tom, nač se jich táže, pokud nejsou této povinnosti zproštěni podle odst. (12).
(4) Svědky, kteří nejsou vojenskými osobami v činné službě, obešle zpravodaj k osobnímu výslechu tehdy, jestliže bydlí v obvodu politického úřadu I. stolice, v němž má sídlo kárný výbor; jinak požádá o jejich výslech úřady uvedené v § 30 (4). Předvolává-li je zpravodaj k osobnímu výslechu, obešle je, je-li nebezpečí v prodlení, přímo, jinak skrze politické (státní policejní) úřady (administrativní [policejní] vrchnosti).
(5) Nedostaví-li se svědek uvedený v předcházejícím odstavci k zpravodaji nebo dostaví-li se sice, avšak nechce vypovídati, požádá zpravodaj o provedení výslechu úřady uvedené v § 30 (4). Zpravodaj není oprávněn žádati, aby tyto osoby byly mu proti své vůli předvedeny k výslechu.
(6) Zpravodaj vyslýchá každého svědka nepřísežně a zpravidla v nepřítomnosti obviněného.
(7) Na počátku výslechu upozorní se svědek, že jest povinen vypovídati na svoji čest a svědomí, ničeho nezamlčeti a výpověď učiniti tak, aby ji mohl potvrditi přísahou, bude-li toho třeba.
(8) Na to vyslechne se svědek o svých osobních poměrech a o svém poměru k obviněnému.
(9) Poté vyzve se svědek, aby souvisle vypravoval o předmětu výslechu, a potom, je-li toho zapotřebí, vybídne se, aby své vypravování doplnil a nejasnosti nebo rozpory odstranil.
(10) Odporují-li si výpovědi svědků v podstatných částech, předvolá je zpravodaj k současnému výslechu (konfrontaci).
(11) Jako svědkové nesmějí býti vyslýcháni:
a) duchovní o tom, co jim bylo svěřeno při zpovědi nebo jinak pod pečetí mlčenlivosti úřadu duchovního;
b) osoby, které jsou ve vojenském svazku nebo veřejné službě nebo které z tohoto poměru vystoupily, jestliže by svědeckou výpovědí porušily služební neb úřední tajemství, pokud této povinnosti nebyly zproštěny příslušným velitelstvím (úřadem).
(12) Povinnosti svědčiti jsou zproštěni:
a) ti, kdož jsou s obviněným ve vzestupném a sestupném pokolení příbuzní (předkové, potomci) nebo sešvakřeni (i po zrušení manželského svazku), jeho snoubenka, manželka (i když manželský svazek pominul) a sourozenci její, sourozenci obviněného a jejich manželé, sourozenci jeho rodičů a prarodičů, jeho synovci, neteře, bratranci a sestřenice, rovněž i ti, kdož jsou k obviněnému v poměru poručníka, opatrovníka, pěstouna nebo v poměru adoptivním;
b) obhájce o tom, co mu bylo svěřeno obviněným jako obhájci;
c) členové obou sněmoven Národního shromáždění o věcech, které jim byly svěřeny jako členům sněmovny (a to i když členy býti přestali), vyjímajíc případy, kde jde o svádění člena některé sněmovny k zneužití mandátu.
(13) Zpravodaj, po případě orgán výslech provádějící je povinen osoby uvedené v předcházejícím odstavci, jakmile se doví o poměru tam naznačeném, poučiti, že mají právo odříci se svědectví. Zřeknou-li se svědectví, nesmějí býti vyslýchány; projeví-li ochotu vypovídati, nevylučuje se tím jejich právo zříci se svědectví při výslechu pozdějším.
(14) Mělo-li by vydání svědectví nebo zodpovědění některé otázky pro svědka nebo jeho příslušníky [odst. (12) a)] v zápětí přímou a značnou majetkovou újmu, způsobilo-li by mu hanbu nebo nebezpečí soudního stíhání a odepře-li proto svědectví, nemůže k němu býti nucen nebo pro odepření býti trestán; důvod odepření svědectví buď, je-li toho třeba, osvědčen.