Článek 3
Přístup k trhu
1. Každá ze smluvních stran může dovolit dopravci, který sídlí na území druhého státu, provádět nákladní nebo osobní dopravu:
a) mezi kterýmkoli místem ve svém státě a kterýmkoli místem mimo tento stát, a
b) v tranzitu přes území svého státu,
podléhající, pokud není dohodnuto jinak Smíšenou komisí, povolením, která vydávají příslušné orgány.
2. Povolení se nevyžadují pro následující druhy dopravy ani pro prázdné jízdy spojené s takovou dopravou:
a) přepravu poštovních zásilek jako veřejnou službu;
b) přepravu vozidel, která se poškodila nebo porouchala;
c) přepravu nákladů motorovými vozidly, jejichž dovolená celková hmotnost, včetně přívěsů, nepřekračuje šest tun, nebo jejichž užitečná hmotnost, včetně přívěsů, nepřekračuje 3,5 tuny;
d) přepravu lékařského materiálu a zařízení nebo jiných nákladů potřebných v případě nouzové situace, zejména při přírodních katastrofách;
e) přepravu na vlastní účet;
f) přepravu živých zvířat;
g) přepravu zboží podléhajícího zkáze;
h) přepravu řezaných květin.
3. Dopravce nesmí provést kabotáž, pokud k tomu neobdržel zvláštní povolení od příslušných orgánů.