I.
Rekapitulace obsahu návrhu a průběhu řízení u navrhovatele
1. Návrhem ze dne 27. 3. 2020 podaným na základě čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) se Městský soud v Praze (dále též „navrhovatel“) domáhá zrušení ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále též „ZSP“ či „zákon o soudních poplatcích“), v rozsahu jeho třetí (poslední) věty znějící: „K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“, která byla do § 9 odst. 1 doplněna zákonem č. 296/2017 Sb.
2. Z obsahu návrhu, jakož i vyžádaného soudního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 135/2018 Ústavní soud zjistil, že v tomto řízení se žalobce domáhá ochrany osobnosti, do níž měla žalovaná neoprávněně zasáhnout v rámci svého zpravodajství porušením zásady presumpce neviny.
3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 20 C 135/2018-64 ze dne 26. 10. 2018, které bylo zástupci žalobce doručeno dne 31. 10. 2018, byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 20 000 Kč ve lhůtě do 15 dnů od doručení usnesení. V průběhu této lhůty požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 20 C 135/2018-83 ze dne 16. 1. 2019 bylo žalobci osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 % přiznáno. Poté, co toto usnesení nabylo právní moci, byl žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů zaplatil soudní poplatek ve výši 10 000 Kč. Žalobci se dostalo poučení, že nebude-li soudní poplatek ve lhůtě zaplacen, bude řízení před soudem prvního stupně zastaveno. Výzva byla zástupci žalobce doručena dne 10. 4. 2019. Následně vydal Obvodní soud pro Prahu 2 usnesení č. j. 20 C 135/2018-86 ze dne 29. 7. 2019, jímž bylo řízení zastaveno podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, neboť žalobce soudní poplatek za žalobu ve výši 10 000 Kč v dodatečně stanovené lhůtě nezaplatil.
4. Proti usnesení o zastavení řízení podal žalobce včasné odvolání. Řízení o tomto odvolání je u navrhovatele coby soudu odvolacího vedeno pod sp. zn. 22 Co 190/2019. Žalobce v něm namítá, že soudní poplatek za žalobu včas zaplatil dne 12. 4. 2019, a to poštovní poukázkou typu A. Vysvětluje, že se dne 6. 8. 2019 dotazoval na příslušné poště, zda a jakým způsobem by mohl platbu reklamovat, a že je ve spojení s účetní kanceláří Obvodního soudu pro Prahu 2 a snaží se situaci vyřešit. Dle svých slov udělal vše pro to, aby byl soudní poplatek řádně a včas uhrazen. K odvolání přiložil kopii ústřižku poštovní poukázky, z něhož plyne, že poukázal platbu soudního poplatku ve výši 10 000 Kč ve prospěch Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 12. 4. 2019. K výzvě navrhovatele žalobce doplnil, že nejprve soudní poplatek ve výši 10 000 Kč zaplatil již dne 28. 1. 2019 a znovu tak učinil na základě výzvy soudu prvního stupně dne 12. 4. 2019. Česká pošta, ačkoli platby neprovedla, žalobce o této skutečnosti neinformovala a vyčkávala na uplatnění reklamace. O neprovedení obou plateb se tak žalobce dozvěděl až v souvislosti s doručením usnesení o zastavení řízení. Důvod k neprovedení plateb spočíval podle České pošty v neexistenci účtu. Poštovní poukázku typu A ze dne 28. 1. 2019 měla za žalobce vyplnit zaměstnankyně pošty. Žalobcova reklamace byla Českou poštou vyřízena dne 19. 8. 2019 a žalobci byla vrácena částka celkem 20 000 Kč. Žalobce nakonec úspěšně zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 10 000 Kč dne 20. 8. 2019.
5. Navrhovatel ve svém návrhu uvedl, že se sám dotázal České pošty na okolnosti žalobcem uváděných plateb. Ve své odpovědi Česká pošta sdělila, že předmětné poukázky ve výši 10 000 Kč (jedna podaná na poště Plzeň 8 dne 28. 1. 2019 a jedna podaná na poště Plzeň 12 dne 12. 4. 2019) byly vyplaceny poštou Plzeň 8 dne 19. 8. 2019 zpět odesílateli na základě jeho reklamace dodání poukázané částky. Připsání částky 10 000 Kč adresátovi nemohlo být provedeno, neboť odesílatel uvedl na hlavním díle obou poukázek chybné číslo účtu adresáta. Chyba spočívala v tom, že odesílatel vepsal u obou poukázek na jejich hlavním díle předčíslí i číslo účtu do kolonky, kde má být uvedeno pouze číslo účtu. Z tohoto důvodu se jevilo číslo účtu jako nesprávné, a proto nemohly být poukázané částky připsány na účet Obvodního soudu pro Prahu 2. Dle navrhovatele není v dané věci sporu o tom, že řízení o žalobě bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku za situace, kdy žalobce udělal chybu při vyplňování poštovní poukázky. Nedopustil-li by se této chyby, zcela jistě by byl soudní poplatek včas zaplacen, neboť první platbu učinil žalobce ještě před tím, než byl k úhradě soudního poplatku vyzván po právní moci usnesení o částečném osvobození od soudních poplatků, a druhou platbu učinil obratem po obdržení této výzvy. Navrhovatel shrnul, že o tom, že došlo k popsané chybě při vyplňování obou poštovních poukázek, žalobce nevěděl, Česká pošta mu to sama nesdělila a reagovala až na jím učiněnou reklamaci poté, co bylo řízení zastaveno.
6. Navrhovatel má za to, že do účinnosti novely zákona o soudních poplatcích provedené zákonem č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nebylo ani v soudní praxi pochyb o tom, že soudní poplatek je možno účinně zaplatit až do okamžiku právní moci usnesení o zastavení řízení, tedy nejen do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení, avšak také po celou dobu trvání případného odvolacího řízení proti tomuto usnesení. Dle navrhovatele za stávající úpravy, která se použije i v předmětné věci, nemůže ani soud prvního stupně, ani soud odvolací přihlédnout k tomu, z jakých důvodů nebyl soudní poplatek za žalobu zaplacen ve lhůtě žalobci k tomu poskytnuté. Taková právní úprava ovšem dle jeho názoru odporuje ústavnímu pořádku.
7. Navrhovatel vyjádřil pochopení pro důvody, pro něž bylo změněno ustanovení § 9 ZSP v odstavcích 1 a 7. Mělo jít o pobídku, aby účastníci řízení plnili svou poplatkovou povinnost bezodkladně a nespoléhali na to, že účinně mohou soudní poplatek zaplatit nejpozději v průběhu řízení o odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Nehospodárnost vydávání usnesení o zastavení řízení jen proto, aby bylo následně rušeno či měněno, je dle navrhovatele evidentní. Nová právní úprava ovšem představuje vychýlení kyvadla do opačného extrému, a to svou nedůvodnou a neúnosnou tvrdostí. Vůbec totiž nebere v úvahu výjimečné situace, kdy poplatník nezavinil, že soudní poplatek nebyl soudu ve lhůtě zaplacen, respektive kdy míra zavinění na jeho nezaplacení je zanedbatelná, omluvitelná a zcela neadekvátní těžkým následkům, jež zastavení řízení může pro poplatníka představovat. K tomu navrhovatel dodal, že v souzené věci je očividné, že se žalobce poplatkové povinnosti vyhýbat nechtěl a že ani nechtěl nijak řízení zdržovat. Žalobce učinil jen tu zjevně omluvitelnou chybu, že číslo účtu napsal na poukázku dohromady s předčíslím. Jen z toho důvodu pošta platby neprovedla, a dokonce o tom žalobce sama ani neinformovala. Za tohoto stavu nelze dle názoru navrhovatele pokládat zastavení řízení bez možnosti jeho zvrácení za adekvátní následek, zejména vzhledem k dopadům, které z toho pro poplatníka vznikají.
8. V návaznosti na to navrhovatel předestřel, že vyplnil-li v dané věci žalobce chybně poukaz k úhradě, pak jindy může chybu způsobit sama pošta či banka, takže poplatníkovi nebude možno klást ani v nejmenším k tíži, že soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen. Stejně tak může dle navrhovatele dojít u poplatníka k nečekaným okolnostem, jako je například náhlé onemocnění, zranění a podobně, které úhradu soudního poplatku ve stanovené lhůtě znemožní. Na žádnou z těchto nečekaných událostí či chyb nepřičitatelných poplatníkovi úprava § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ani jiná právní norma nepamatuje. Přitom následky zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku mohou být pro poplatníka zásadně negativní a mnohdy nenapravitelné; je-li zastaveno řízení o opravných prostředcích, pak už nové odvolatel vyvolat nemůže.
9. Navrhovatel se před předložením věci Ústavnímu soudu pokusil za užití všech možných výkladových pravidel vyložit použitelná ustanovení zákona o soudních poplatcích případně jiných právních norem způsobem umožňujícím změnu přezkoumávaného usnesení soudu prvního stupně tak, aby mohlo být v řízení o žalobě pokračováno, ovšem žádnou takovou cestu nenalezl. Zákon o soudních poplatcích je však výslovný, jednoznačný a žádné výjimky, včetně těch, jež předvídá ustanovení § 9 odst. 4 ZSP, nejsou v poměrech předmětné věci použitelné. Ani prominutí zmeškání lhůty k úhradě soudního poplatku nepřichází dle navrhovatele v úvahu, neboť jde o lhůtu propadnou.
10. Nemožnost zohlednění jakýchkoli omluvitelných důvodů v případě opožděné platby soudního poplatku a z toho nevyhnutelně plynoucí zastavení řízení představuje dle názoru navrhovatele takové omezení přístupu k soudu a odepření spravedlnosti, že se ocitá v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Pro napravení tohoto protiústavního stavu postačí odstranění poslední věty ustanovení § 9 odst. 1 ZSP, neboť po jejím zrušení bude moci Městský soud v Praze přihlédnout v předmětné věci k úhradě stanoveného soudního poplatku z pohledu právní úpravy a soudní praxe z doby před 30. 9. 2017. Navrhovateli dle jeho slov nejde v dlouhodobé perspektivě o to, aby se kyvadlo úpravy opět vychýlilo do stejného stavu, který zde byl před tímto datem. Ani tento stav dle něj nebyl žádoucí, ovšem nebyl protiústavní, jako je stav nynější.
11. Závěrem se navrhovatel též zmínil o korespondenci vedené s Ministerstvem spravedlnosti v rámci mezirezortního připomínkového řízení týkajícího se novely zákona o soudních poplatcích, v níž Městský soud v Praze mimo jiné sdělil své připomínky k důsledkům, které v některých řízeních vyvolaly změny ustanovení § 9 odst. 1 ZSP provedené zákonem č. 296/2017 Sb. Již tehdy a právě se znalostí okolností nastalých ve věci sp. zn. 22 Co 190/2019 poukazoval na tutéž problematiku a zasazoval se o to, aby bylo možné po novelizaci přihlédnout k pozdnímu zaplacení soudního poplatku z omluvitelného důvodu, což ministerstvo dle navrhovatele nevyslyšelo s odkazem na nevhodnost provádění změn s ohledem na krátkou dobu platnosti nové úpravy.