III.
Úprava podmínek, výše a způsobu náhrady za ztrátu na výdělku příslušející pracovníkům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání byla včleněna do zákoníku práce zákonem č. 20/1975 Sb., kterým se měnila a doplňovala některá ustanovení zákoníku práce, jako odstavec 2 § 202. Toto ustanovení bylo novelizováno zákonem č. 188/1988 Sb. a zákonem č. 3/1991 Sb. a poté bylo s účinností od 31. července 1991 zrušeno zákonem č. 297/1991 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Zákonem č. 37/1993 Sb. byl zákoník práce opět doplněn v § 202 odstavcem 2 v tomto znění: "Vláda České republiky může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející pracovníkům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání."
Toto ustanovení nabylo účinnosti dne 1. ledna 1993. Lze konstatovat, že bylo přijato a vydáno v mezích ústavně stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem (§ 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.), neboť z těsnopiseckého přepisu zprávy o 16. zasedání České národní rady konaném ve dnech 20. až 22. prosince 1992 vyplynulo, že zákon č. 37/1993 Sb., o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení a některých pracovněprávních předpisů, byl přijat dne 22. prosince 1992 potřebnou většinou hlasů (104 poslanci byli pro, nikdo nebyl proti) a vyhlášen v částce 11/1993 Sb. rozeslané dne 31. prosince 1992.