II.
Vyjádření účastníků řízení
11. Ústavní soud zaslal v souladu s ustanoveními § 42 odst. 3, 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") předmětný návrh k vyjádření Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky.
12. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém vyjádření popsala průběh legislativního procesu při přijímání zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a jeho novely provedené zákonem č. 94/1996 Sb. a novely provedené zákonem č. 105/2000 Sb. Uvedla, že zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, byl schválen Federálním shromážděním dne 11. července 1991 a účinnosti nabyl dne 1. října 1991. Ustanovení § 12a bylo do zákona začleněno novelou provedenou zákonem č. 94/1996 Sb. a ustanovení § 12a odst. 5 novelou provedenou zákonem č. 105/2000 Sb. (tisk 219). Uvedený sněmovní tisk byl předložen jako poslanecký návrh poslankyně Evy Dundáčkové a uvedený text ustanovení byl již v tomto návrhu obsažen (tisk 219/0). První čtení návrhu zákona proběhlo dne 30. června 1999 a návrh byl přikázán k projednání ústavně právnímu výboru a hospodářskému výboru. Ústavně právní výbor projednal návrh dne 30. září 1999, kdy projednávání přerušil, a opětovně jej projednal dne 25. ledna 2000 (usnesení výboru - tisk 219/4) a doporučil Poslanecké sněmovně schválit návrh ve znění komplexního pozměňovacího návrhu. Ustanovení § 12a odst. 5 nebylo tímto komplexním pozměňovacím návrhem oproti původnímu znění dotčeno. Hospodářský výbor návrh projednal dne 17. ledna 2000 (usnesení výboru - tisk 219/3). Druhé čtení návrhu zákona proběhlo dne 26. ledna 2000, pozměňovací návrhy byly zpracovány jako tisk 219/5. Návrh zákona byl schválen ve třetím čtení dne 28. ledna 2000, ve znění komplexního pozměňovacího návrhu ústavně právního výboru. Senát návrh zákona vrátil zpět Poslanecké sněmovně se svými pozměňovacími návrhy, jež se netýkaly znění § 12a odstavce 5. O návrhu vráceném Senátem Poslanecká sněmovna hlasovala dne 4. dubna 2000 a vyslovila souhlas s návrhem zákona ve znění schváleném Senátem podle sněmovního tisku 219/7. Zákon byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 105/2000 Sb. (částka 32).
13. Senát ve svém vyjádření uvedl, že návrh směřuje proti ustanovením, která byla do zákona o konkursu a vyrovnání vložena novelou provedenou zákonem č. 105/2000 Sb., kterou Senát projednal ve svém druhém funkčním období na 16. schůzi dne 1. března 2000. Senát k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, přijal usnesení č. 302, kterým návrh zákona vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které se však netýkaly dotčeného ustanovení. Návrh zákona byl Senátu předložen 7. února 2000. Byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru a výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ústavně-právní výbor projednal návrh zákona dne 23. února 2000 a přijal k němu usnesení č. 159 (uvedeno v tisku č. 181/1), ve kterém doporučil Senátu vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Rovněž výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své schůzi konané dne 23. února 2000 dospěl k závěru doporučit Senátu vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy (usnesení č. 247 uvedeno v tisku č. 181/2). Senát návrh zákona projednal na své 16. schůzi druhého funkčního období. Pro vrácení návrhu zákona s pozměňovacími návrhy hlasovalo v hlasování č. 143 z 53 přítomných senátorů 52 senátorů a 1 senátor se hlasování zdržel. Poslanecká sněmovna návrh zákona opětovně projednala dne 4. dubna 2000 na své 24. schůzi. Návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů přijatých Senátem schválila usnesením č. 902, když se pro něj v hlasování pořadové číslo 32 ze 181 přítomných vyslovilo 98 poslanců a 81 poslanců bylo proti. Ve výborech Senátu ani na plénu Senátu nebyla problematika věty první § 12a odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání diskutována. Senát jednal v přesvědčení, že návrh zákona není v rozporu s ústavním pořádkem, naopak z hlediska efektivity procesního řízení se mu celé ustanovení § 12a jevilo jako racionální.