Článek VI
1. Investiční spor je pro účely tohoto článku definován jako spor týkající se
a) interpretace nebo použití investiční smlouvy mezi jednou smluvní stranou a státním příslušníkem nebo společností druhé smluvní strany;
b) interpretace nebo použití jakéhokoliv investičního oprávnění uděleného úřadem smluvní strany pro zahraniční investice takovému státnímu příslušníkovi nebo společnosti;
c) údajného porušení jakéhokoliv práva vztahujícího se k investici, které bylo uděleno nebo vyplývá z této dohody.
2. V případě investičního sporu mezi smluvní stranou a státním příslušníkem nebo společností druhé smluvní strany se budou strany ve sporu nejdříve snažit řešit spor konzultacemi a jednáním, přičemž lze použít nezávazná jednání s třetí stranou.
S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku, bude spor, nelze-li jej vyřešit konzultacemi a jednáním, předložen k vypořádání vhodným postupem pro řešení sporů, na němž se strany předem dohodnou.
Jakákoli majetková vypořádání ve sporu, včetně těch, která se týkají vyvlastnění, stanovená v investiční smlouvě budou závazná a vymahatelná v souladu s podmínkami investiční smlouvy, příslušnými ustanoveními místních zákonů a příslušnými mezinárodními dohodami o vykonávání výroků rozhodčích soudů.
3. V jakémkoli termínu po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy spor vznikl, dotyčný státní příslušník nebo společnost si může zvolit, zda písemně vyjádří svůj souhlas s předložením sporu k vypořádání smírem nebo závazným rozhodčím řízením Mezinárodnímu středisku pro řešení investičních sporů ("Středisko") nebo podle Dodatečných možností Střediska nebo podle Rozhodčích pravidel Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní ("UNCITRAL") nebo podle rozhodčích pravidel jakékoliv rozhodčí instituce vzájemně dohodnuté stranami ve sporu.
a) Jakmile dotyčný státní příslušník nebo společnost dal svůj souhlas, každá strana ve sporu může zahájit takové řízení za předpokladu, že
i) spor nebyl předložen státním příslušníkem nebo společností podle příslušného, dříve dohodnutého postupu pro řešení sporu; a
ii) dotčený státní příslušník nebo společnost nepředložil spor soudu, správnímu soudu nebo úřadu s příslušnou jurisdikcí smluvní strany ve sporu.
Pokud se strany ve sporu nedohodnou na tom, zda je vhodnější použít smírné nebo závazné rozhodčí řízení, je rozhodující názor dotyčného státního příslušníka nebo společnosti.
b) Obě smluvní strany tímto dávají souhlas s předložením investičního sporu k smírnému nebo závaznému rozhodčímu řízení:
i) Středisku, v případě, že Česká a Slovenská Federativní Republika se stane účastníkem Konvence o řešení investičních sporů mezi státy a státními příslušníky jiných států, podepsané ve Washingtonu 18. března 1965 ("Konvence") a Stanov a pravidel Střediska, a Dodatečným možnostem Střediska, a
ii) rozhodčímu soudu zřízenému podle pravidel UNCITRAL, přičemž tato pravidla mohou být upravena vzájemnou dohodou stran ve sporu (jmenovacím místem v nich uvedeným bude generální sekretář Střediska).
c) Smíření nebo rozhodčí řízení sporů podle písm. b) i) musí být provedeno za použití ustanovení Konvence a Stanov a pravidel Střediska, nebo Dodatečných možností, a to podle okolností.
d) Místem jakéhokoliv rozhodčího řízení, vedeného podle tohoto článku, musí být stát, který je účastníkem Konvence OSN o uznávání a vykonávání zahraničních soudních rozhodnutí, podepsané v New Yorku v roce 1958.
e) Každá smluvní strana se zaručuje, že vykoná bez prodlení nařízení jakéhokoliv soudního výroku rozhodčího řízení, provedeného v souladu s tímto článkem VI. Dále, každá smluvní strana umožní na svém území vykonávání takového rozhodčího výroku.
4. Smluvní strana nesmí uplatnit při jakémkoliv projednávání investičního sporu jako obhajobu protinárok, právo na kompenzaci nebo jinak, že dotyčný státní příslušník nebo společnost již obdržela nebo obdrží z titulu pojištění nebo záruční smlouvy odškodnění nebo jinou náhradu za celou nebo část svých údajných škod.
5. V případě rozhodčího řízení, pro účely tohoto článku, každá společnost zákonně ustanovená podle příslušného právního řádu jedné smluvní strany nebo jejího politického podrozdělení, která však bezprostředně před projevením se skutečností nebo skutečností vyvolávajících spor byla investicí státních příslušníků nebo společností druhé smluvní strany, bude považována za státního příslušníka nebo společnost této druhé smluvní strany (v souladu s článkem 25 (2) (b) Konvence).