Článek 26
1. Zacházení na základě doložky nejvyšších výhod poskytované v souladu s tímto oddílem se nevztahuje na daňová zvýhodnění, která strany poskytují nebo poskytnou v budoucnosti na základě dohod o zamezení dvojího zdanění nebo jiných daňových ujednání.
2. Ustanovení tohoto oddílu nelze vykládat tak, že by stranám bránila přijímat nebo prosazovat jakákoli opatření, jejichž cílem je zabránit vyhýbání se daním podle daňových ustanovení dohod o zamezení dvojího zdanění a jiných daňových opatření nebo vnitrostátních daňových předpisů.
3. Ustanovení tohoto oddílu nelze vykládat tak, že by členským státům nebo Iráku při používání příslušných ustanovení jejich finančních právních předpisů bránila rozlišovat mezi daňovými poplatníky, kteří se nenacházejí ve stejné situaci, zejména pokud jde o místo jejich pobytu.