II.
Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníků řízení
6. K výzvě Ústavního soudu podali podle § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vyjádření Senát Parlamentu České republiky a Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky jako účastníci řízení.
7. Předseda Poslanecké sněmovny Ing. Miloslav Vlček odmítl za Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky navrhovatelem tvrzenou protiústavnost napadené části zákona. Stávající úprava je důsledkem komplexního vývoje právní úpravy, kterou návrh zkresluje. Navíc, v průběhu projednávání zákona ve Sněmovně byly koeficienty pro nejmenší obce navýšeny. Je nesporné, že odpovědné posouzení celého systému rozpočtového určení výnosů daní je možné až po vyhodnocení delšího časového období. Tomu ovšem návrh podaný Ústavnímu soudu vůbec neprospívá. Zákonodárný sbor přijal tento zákon v přesvědčení, že je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
8. Za Senát Parlamentu České republiky se k návrhu vyjádřil předseda Senátu MUDr. Přemysl Sobotka. Upozornil na politickou diskusi, která zazněla v Senátu v průběhu rozpravy o zákonu o rozpočtovém určení daní. Někteří senátoři úpravu kritizovali jako příliš centralistickou, jiní naopak zdůrazňovali prospěch, který mají ze zákona obce z regionů bez silných podnikatelských subjektů. Někteří senátoři argumentovali z obdobných pozic, z jakých vychází návrh, jiní upozorňovali na nutnost politického kompromisu. Argument protiústavností zákona však v diskusi vůbec nezazněl. Podle stanoviska Senátu "jde o velmi složitý problém, jehož věcné řešení je nanejvýš konsensuální (politickou) záležitostí mající pro rozvoj společnosti značné důsledky (sociální, demografické apod.), nicméně při rozhodování o ní je třeba vzít též v úvahu efektivitu vynaložených daňových prostředků, která je předurčena nezbytnou optimální mírou centralizace a koncentrace, resp. alokací zdrojů, které nejsou neomezené.". Argument navrhovatele o podílu krajů na výnosu některých daní není přesný, neboť i tento výnos se nerozděluje jen podle počtu obyvatel kraje k celkovému počtu obyvatel státu, ale též na základě kritérií jiných (rozloha kraje, počet obcí, hustota silniční sítě atd.).
9. Ústavní soud dále požádal podle § 48 odst. 2 zákona o Ústavním soudu o vyjádření Svaz měst a obcí České republiky. Ten uvedl, že systém rozdělování finančních prostředků obcím na základě dvou kritérií, tj. počtu obyvatel a velikostní kategorie obce, není znám pouze v České republice, ale též v dalších zemích, např. v Rakousku a na Slovensku. Ani jiné zahraniční úpravy nepřerozdělují stanovené podíly na daních všem obcím stejně, ale používají k tomu různá další kritéria (vedle těch známých v českém zákoně např. i počet osob určitého věku nebo nadmořská výška). Původní návrh zákona o rozpočtovém určení daní měl zásadně omezit příjmy zejména nejmenším obcím do 100 obyvatel. K tomu ale vzhledem k úpravě koeficientu v rámci pozměňovacích návrhů nedošlo. V porovnání s předcházející úpravou došlo na základě stávajícího zákona k navýšení příjmů u cca 78 % obcí, naopak u zbylých 22 % došlo k poklesu příjmů. Nelze říci, že by nový systém přerozdělování daňových příjmů snížil příjmy některé skupiny obcí výrazně více než jiné skupině. V každé velikostní kategorii obcí lze najít obce, ve kterých došlo k poklesu, případě k růstu příjmů. Poklesy v příjmech nastaly u obcí ležících v regionech s vyšší regionální ekonomickou aktivitou.
10. Ústavní soud požádal o vyjádření rovněž Ministerstvo financí. Podle jeho vyjádření při posuzování porušení principu rovnosti nutno mít na zřeteli, že primárně nejde o přerozdělování ve vztahu k jednotlivým občanům, nýbrž ve vztahu k územním samosprávným celkům - konkrétně ve vztahu k obcím, jejichž činnost má být mj. i tímto způsobem zajištěna. Rozsah činností, které obce zajišťují, se do značné míry liší právě i v závislosti na jejich velikosti. Větší obce se stávají přirozenými spádovými centry života, a z toho pak vyplývají určité požadavky na infrastrukturu těchto obcí a na zajištění jejich provozu. Tuto infrastrukturu přitom využívají též obyvatelé menších obcí. Z toho vyplývá, že při rozdělení výnosu části daní je třeba kromě počtu obyvatel nastavit ještě další rozlišovací kritérium - koeficient podle velikosti obce.