I.
Vymezení věci a rekapitulace návrhu
1. Ústavnímu soudu byl dne 29. června 2006 doručen návrh skupiny 28 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále též "navrhovatel" či "navrhovatelé") na zrušení části ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 387/2004 Sb. a zákona č. 1/2005 Sb., (dále též "zákon o rozpočtovém určení daní"), ve slovech "a to ve výši odpovídající poměru násobku počtu obyvatel obce podle bilance počtu obyvatel České republiky k 1. lednu běžného roku a koeficientu velikostní kategorie obce k součtu těchto násobků všech obcí v České republice. Koeficienty velikostních kategorií obcí jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto zákonu.".
Navrhovatel požadoval i zrušení přílohy č. 2 k tomuto zákonu.
2. V úvodní části navrhovatel zrekapituloval obsah a význam zákona o rozpočtovém určení daní, zejména ve vztahu k ustanovení, jehož zrušení je navrženo. Uvedl, že tento zákon byl součástí souboru zákonů přijatých v souvislosti s reformou veřejné správy. Zákon alokuje významnou část veřejných financí, konkrétně stanovuje podíl veřejných rozpočtů a některých státních fondů na výnosech daně z přidané hodnoty, spotřebních daní, daní z příjmů, daně z nemovitostí a daně silniční. Cílem zákona je podle jeho důvodové zprávy zajistit fiskální dostatečnost jednotlivých úrovní rozpočtů územních samosprávných celků a zajistit, spolu s ostatními příjmy, pokrytí minimálních potřeb obcí a krajů. Navrhovatel zdůraznil, že akceptuje legitimitu zákona jako takového, zpochybňuje jen ústavnost napadených částí.
3. Rozpor napadených ustanovení s ústavním pořádkem vidí navrhovatel v jejich kolizi s čl. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Ústavy České republiky (dále též "Ústava"). Napadená ustanovení jsou v rozporu s ústavně garantovaným principem rovnosti v právech. Mají-li si být podle ústavního pořádku rovni v právech jednotliví lidé, platí tento princip nepochybně i na jejich společenství, tedy i na územní společenství občanů, kterými jsou obce. Zákon nicméně "přirozený princip", podle něhož větší obce mají větší příjmy již jen s ohledem na větší počet svých obyvatel, deformuje "jakýmisi uměle vytvořenými koeficienty, které větším obcím příjmy násobí a menším redukují". To je také podstatou zpochybňované ústavnosti zákona. Rovnost v právech je sice relativní, "pokud však s rozdílnými subjekty není ve srovnatelné situaci zacházeno stejně, je zapotřebí, aby pro to existovaly objektivní a rozumné důvody.". Nutno přitom respektovat zásadu přiměřenosti. Účelem zákona je totiž akcelerování likvidace malých obcí, což je také vyjádřeno v důvodové zprávě. Jde tedy nejen o útok na ústavně garantovanou rovnost v právech, ale také na ústavně zaručenou samosprávu územních samosprávných celků a zejména na samotnou existenci menších územních samosprávných celků. Tím je porušen i čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 101 odst. 3 Ústavy.
4. Právní úprava nezaručuje malým obcím dostatečný příjem k plnění jejich funkcí a k tomu, aby mohly zajistit svým občanům životní podmínky srovnatelné s většími městy. Tím podporuje nežádoucí migraci obyvatel do velkých měst a vyklidňování venkova. Dalším neefektivním jevem, souvisejícím s kritizovanou právní úpravou, je "umělé slučování obcí", jehož jediným cílem je "postup" k vyššímu koeficientu, eventuálně fiktivní (tedy jen registrační) navyšování počtu obyvatel. S tím ostře kontrastuje rozdílení finančních prostředků ve prospěch krajů, které je určeno jen počtem obyvatel v příslušném kraji. Smyslem zrušení napadených ustanovení je vyprovokování veřejné debaty a následné stanovení "životního minima obce, tj. zákonné garantování takových příjmů, které by zajistily fungování územní samosprávy a odpovídající životní podmínky i obyvatelům menších obcí.".
5. V závěru navrhovatel požaduje odložení vykonatelnosti derogačního nálezu.