Článek 7
(1) S výhradou zvláštních ustanovení této Úmluvy jsou příslušná místa zemí ESVO oprávněna k tomu, aby vykonávala úkoly míst odeslání, tranzitních celních úřadů, míst určení a míst poskytování záruky.
(2) Příslušná místa členských států Společenství jsou oprávněna k přijímání tranzitních prohlášení T1 nebo T2 pro místa určení v zemích ESVO. S výhradou zvláštních ustanovení této Úmluvy jsou oprávněna také vystavovat doklady k prokázání statutu zboží Společenství, které se zasílá do zemí ESVO.
(3) Jestliže se sloučí několik zásilek zboží, které pak z jednoho místa odeslání k jednomu místu určení přepravuje jako hromadnou zásilku jedním dopravním prostředkem hlavní povinný v režimu T1 nebo T2, aby bylo dodáno jednomu a témuž příjemci, potom může některá smluvní strana požadovat, aby bylo pro tyto zásilky - kromě zdůvodněných výjimek - podáno jedno tranzitní celní prohlášení T1 nebo T2, ke kterému budou připojeny příslušné ložné listy.
(4) Aniž by byl jakkoliv dotčen závazek, že se případně musí prokázat statut zboží Společenství, nemusí být osoba, která na pohraničním celním úřadě smluvní strany plní celní formality při vývozu, povinna podat celní prohlášení T1 nebo T2, bez ohledu na to, do jakého celního režimu má být toto zboží u sousedního pohraničního celního úřadu propuštěno.
(5) Aniž by byl jakkoliv dotčen závazek, že se případně musí prokázat statut zboží Společenství, může pohraniční celní úřad smluvní strany, u které se celní formality při vývozu plní, odmítnout propuštění do režimu T1 nebo T2, jestliže má tento režim u sousedního pohraničního celního úřadu končit.