Čl. 23
Ustanovení o vyloučení dvojího zdanění
Bylo dohodnuto, že dvojí zdanění se vyloučí v souladu s ustanoveními následujících odstavců tohoto článku:
1. V případě Itálie:
Jestliže osoba mající bydliště či sídlo v Itálii má příjmy, které mohou být zdaněny v Československu, může Itálie při vyměřování svých daní z příjmu uvedených v článku 2 této smlouvy zahrnout do zdanitelného základu těchto daní tyto příjmy, pokud tomu nebrání výslovná ustanovení této smlouvy.
Itálie v takovém případě odečte od daní takto vyměřených daň z příjmů zaplacenou v Československu, avšak částka, která se odečte, nemůže přesáhnout podíl italské daně vztahující se na tyto příjmy, který odpovídá poměru těchto příjmů k celkovému příjmu.
Žádnou částku však nebude povoleno odečíst, jestliže určitá část příjmu bude v Itálii podrobena na žádost příjemce konečné srážkové dani u zdroje podle italských vnitrostátních předpisů.
2. V případě Československa:
a) Jestliže osoba mající bydliště či sídlo v Československu pobírá příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Itálii, vyjme Československo s výhradou ustanovení uvedených pod písmenem b) tyto příjmy ze zdanění. Československo však může při výpočtu částky daně z ostatních příjmů této osoby použít tutéž sazbu daně, jako by příjmy, o které jde, nebyly ze zdanění vyňaty.
b) Československo může při ukládání daní osobám, které mají v Československu bydliště či sídlo, zahrnout do základu daní příjmy, které mohou být podle ustanovení článků 10, 12, 16 a 17 této smlouvy zdaněny také v Itálii. Československo povolí snížit částku daně, kterou vybírá z příjmů této osoby, o částku rovnající se dani zaplacené v Itálii. Částka, o kterou se daň sníží, avšak nepřesáhne takovou část československé daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy přijaté z Itálie.