Čl. 12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě, která má bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny jen v tomto druhém státě, jestliže tato osoba je jejich skutečným příjemcem.
2. Nehledě na ustanovení odstavce 1, mohou být licenční poplatky uvedené v odstavci 3 b) zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu. Daň takto stanovená však nemůže přesáhnout 5 % z hrubé částky licenčních poplatků, jestliže osoba, která licenční poplatky pobírá, je jejich skutečným příjemcem.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje:
a) náhrady jakéhokoli druhu placené za užití nebo za přivolení k užití práva autorského k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických a televizních filmů;
b) náhrady jakéhokoli druhu placené za užití nebo přivolení k užití patentu, ochranné známky výrobní nebo obchodní, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu, jakož i za užití nebo za přivolení k užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, pokud není nemovitým majetkem, o němž se pojednává v článku 6, a za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce licenčních poplatků, mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, buď průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, která dávají vznik licenčním poplatkům, jsou s nimi skutečně spojeny. V tomto případě mohou být licenční poplatky zdaněny v tomto druhém smluvním státě podle jeho vnitrostátních právních předpisů.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže dlužníkem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, územní korporace nebo osoba, mající bydliště či sídlo v tomto státě. Jestliže však dlužník licenčních poplatků, ať má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu, pro kterou byla sjednána smlouva, na jejímž základě se licenční poplatky platí, a která nese ke své tíži tyto licenční poplatky, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem k plnění, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahu existujících mezi dlužníkem a skutečným příjemcem, nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která jí přesahuje může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.