Čl. 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě mohou být zdaněny pouze v tomto druhém státě, jestliže je tato osoba jejich skutečným příjemcem.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z veřejných půjček, obligací, opatřených i neopatřených zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku, a z pohledávek všeho druhu, jakož i všechny jiné výnosy postavené na roveň příjmům z půjček daňovými právními předpisy státu, ve kterém je zdroj těchto příjmů.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže příjemce úroků, který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, skutečně patří k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě mohou být úroky zdaněny v tomto druhém smluvním státě podle jeho vnitrostátních právních předpisů.
4. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi dlužníkem a skutečným příjemcem úroků, nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.