§ 1.
(1) Právo stanné může býti prohlášeno zpravidla jen podle usnesení vlády a jen v případech těchto trestných činů:
a) při zločinu vzpoury podle §§ 153 až 155 zák. čl. V. z roku 1878,
b) jestliže v jednotlivých, případně i více okresních, zvláště nebezpečným způsobem se šíří vraždy (§ 278), úmyslná zabití (§§ 279 a 280), loupeže (§§ 344 až 349), žhářství (§§ 422 až 424 zák. čl. V. z r. 1878), obecně nebezpečná poškození cizího majetku na vodních dílech, železnicích a lodích, telegrafech, telefonech a dílech důlních (§§ 429, 434 až 436, 439, 444 zák. čl. V. z r. 1878, § 12 zák. čl. XXXI. z r. 1888 a § 14 zákona z 22. března 1920, čís. 197 Sb. z. a n.) nebo zločin proti veřejnému zdravotnictví podle §u 315 zák. čl. V. z r. 1878. Podle okolností může býti užití stanného práva obmezeno na ty, kdož se dopustí těchto činů zvláštním, určitě označeným způsobem.
(2) Je-li obava, že by vyhlášení stanného práva nestalo se včas, může výjimečně prohlásiti stanné právo pro obvod Slovenska ministr s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě a pro obvod Podkarpatské Rusi guvernér Podkarpatské Rusi v Užhorodě v dohodě s předsedy soudních tabulí a vrchními státními zástupci oněch obvodů, pro něž má býti řízení stanné prohlášeno, a v případech zvláště naléhavých, není-li ani uvědomění ministra s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě, případně guvernéra Podkarpatské Rusi v Užhorodě možným, župan v dohodě s předsedy sborových soudů první stolice a státními zástupci oněch obvodů, o něž jde. V tomto posledním případě nemohou býti rozsudky vykonány, dokud nedojde potvrzení vyhlášení stanného práva ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska, po případě guvernérem Podkarpatské Rusi. Nebude-li toto tvrzení vyhlášeno do 8 dnů, pozbývá vyhláška stanného práva županem učiněná platnosti a stanný soud jest povinen postoupiti všechny případy řádnému soudu.
O prohlášení stanného práva podle odst. 2. tohoto paragrafu budiž vláda neprodleně uvědoměna.