VI. Metody pro stanovení teploty vznícení kapalných a plynných látek a přípravků - metoda A.15 směrnice
VI.1 Úvod
Metody jsou určeny pro kapalné a plynné látky a přípravky, které se mohou na horkém povrchu za přítomnosti vzduchu vznítit. Metoda není určena pro látky nebo přípravky výbušné a látky nebo přípravky, které se při kontaktu se vzduchem za teploty okolí spontánně vznítí. Teplotu vznícení lze podstatně snížit přítomností katalytických nečistot, určitým povrchem materiálu nebo větším objemem zkušební látky.
VI.2 Definice a jednotky teploty vznícení
Teplota vznícení je nejnižší teplota, při které se zkoušená látka nebo přípravek samovolně vznítí, jsou-li smíchány se vzduchem za podmínek stanovených těmito metodami; vyjadřuje se ve °C.
VI.3 Referenční látky pro stanovení teploty vznícení
Referenční látky jsou uvedeny ve zkušebních normách podle bodu VI.6. Referenční látky se používají k periodické kontrole správného provádění metody pro stanovení teploty vznícení, popřípadě pro porovnání s výsledky jiných metod nebo pro ověření správnosti naměřeného výsledku u nové látky nebo přípravku.
VI.4 Princip metody
Metody stanoví minimální teplotu vnitřního povrchu uzavřeného prostoru, která způsobí vznícení látky nebo přípravku vpravené do tohoto prostoru.
VI.5 Kvalitativní kritéria metod pro stanovení teploty vznícení
Opakovatelnost se mění podle rozpětí teplot vznícení a použité metody. Citlivost a další parametry závisejí na použité metodě.
VI.6 Příprava, podmínky a provedení zkoušek
Popisy zkušebních zařízení, podmínky zkoušek a provedení zkoušek jsou uvedeny v těchto normách:
IEC 79-4 Metoda stanovení teploty vznícení,
DIN 51 794 Zkoušení minerálních olejů a uhlovodíků. Stanovení teploty vznícení,
ASTM-E 659-78 Standardní zkušební metoda pro teplotu vznícení kapalných chemikálií,
BS 4056 Metoda stanovení teploty vznícení plynů a par,
NF T 20-037 Chemické výrobky pro průmyslové využití. Stanovení teploty vznícení těkavých kapalin a plynů.
VI.7 Údaje pro vyhodnocení výsledků zkoušek
Zaznamenají se zkušební teplota, atmosférický tlak, množství použitého zkušebního vzorku a indukční perioda vznícení.
VI.8 Uvádění výsledků
Protokol o zkoušce obsahuje následující údaje:
a) přesnou identifikaci látky nebo přípravku včetně uvedení obsažených nečistot,
b) odkaz na použitou metodu a uvedení všech odchylek,
c) popis použitého zkušebního zařízení a jeho rozměry,
d) teplotu a atmosférický tlak, při kterých byla zkouška provedena,
e) výsledky měření (zkušební teploty, zkušební dávky, indukční periody),
f) všechny další údaje, které jsou významné pro interpretaci výsledků (např. zadavatel zkoušky, způsob odběru vzorku, datum zkoušky, kdo zkoušku provedl).