§ 53.
(1) Úmrtné (pohřebné) přísluší vdově. Jestliže se manželé vzdali manželského soužití, nemá vdova nároku na úmrtné, leč že by byli žili odděleně jen pro výchovu dětí, ze zdravotních příčin, z hospodářských nebo podobných důvodů, jež nespočívají v jejich osobních vztazích.
(2) Není-li po učiteli oprávněné vdovy, přísluší úmrtné rukou společnou a nerozdílnou především manželským potomkům, o něž pečoval zemřelý učitel, a není-li jich, těm manželským potomkům, kteří uhradili útraty pohřbu stavu přiměřeného z vlastních prostředků, nebo - bylo-li o pohřeb jinak postaráno - kteří ošetřovali zemřelého v jeho poslední nemoci před smrtí.
(3) Ustanovení druhého odstavce platí obdobně ve prospěch zákonitých dědiců po svobodném nebo ovdovělém bezdětném učiteli.
(4) Ve všech ostatních případech může se úmrtné zcela nebo zčásti povoliti osobám, které prokáží, že uhradily ze svého pohřební útraty nebo že opatrovaly zemřelého v jeho poslední nemoci až do smrti.