§ 51.
(1) Stane-li se učitel oslepnuv nebo pro duševní poruchu beze svého úmyslného zavinění neschopným k další službě a ke každému jinému výdělku, připočte se mu k jeho započitatelné služební době deset let pro výměru výslužného.
(2) Totéž platí, stane-li se učitel úrazem beze svého úmyslného zavinění neschopným k službě, za těchto předpokladů:
1. postihl-li úraz učitele, když konal určitý služební výkon a byl-li úraz s tímto výkonem v přímé souvislosti,
2. bylo-li od úředního lékaře prokázáno vyšetřením, z úřední moci zavedeným, že neschopnost k službě byla způsobena výhradně úrazem,
3. nastala-li neschopnost k službě do roka po úraze,
4. byl-li nárok na příznivější vyměření výslužného uplatněn u úřadu učiteli služebně přímo nadřízeného (§ 150) do roka po vzniku neschopnosti k službě.
(3) Za okolnosti hodných zvláštního zřetele může ministerstvo školství a národní osvěty v případech odst. 2. přiznati výslužné ještě ve vyšší míře až do úplné pensijní základny.
(4) Stane-li se učitel neschopným k další službě a ke každému jinému výdělku pro jinou těžkou nezhojitelnou nemoc, do níž upadl beze svého úmyslného zavinění, může mu ministerstvo školství a národní osvěty připočísti pro výměru výslužného k jeho započitatelné služební době až deset roků.
(5) Požívá-li učitel ve výslužbě renty z povinného nebo zákonného úrazového pojištění (zaopatření), krátí se výslužné o částku, o kterou úrazový důchod s výslužným jest vyšší nežli největší pensijní základna, které by učitel dosáhl, zůstávaje v témž služebním postavení. Mimo to platí v této věci též ustanovení § 163, odst. 2. až 4., platového zákona.
(6) Na učitelské čekatele vztahují se předcházející předpisy se změnou, že na místo stanovené v nich výhody nastupuje přiznání výslužného v nejnižší výměře výslužného učitele téže kategorie.