Článek III.
1. Úvod a §§ 1 a 2 článku XXVIII. zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. z., ve příčině zavedení zákona o soudním řízení v občanských právních rozepřích (ve znění čl. V. novely ze dne 1. června 1914, č. 118 ř. z.) znějí:
"§§ 16, 20 a pátý odstavec § 19 zákona ze dne 27. dubna 1873, č. 67 ř. z., o upomínacím řízení, se zrušují, 1, 2, 6, 7, 8, 13 a 14 téhož zákona budou zníti:
§ 1. Podmínečným platebním rozkazem může býti na návrh věřitelův uloženo osobnímu dlužníku, aby splnil peněžitou pohledávku nebo pohledávku v jiných zastupitelných věcech, pokud žádaná částka nebo hodnota vymáhané věci bez úrokův a vedlejších závazků není větší než 5000 Kč.
Pohledávky, kterým se vůbec nebo na ten čas nemůže u soudu zjednávati platnosti, jakož i směnečné pohledávky nemohou vymáhány býti upomínacím řízením.
§ 2. Vydati podmínečný platební rozkaz jsou příslušny okresní soudy obecné i obchodní.
Místní příslušnost řídí se ustanoveními jurisdikční normy o místní příslušnosti ve sporných věcech."
2. Ustanovení sazební položky 6. C cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 279 ř. z., doplňuje se tak, že platební rozkazy v řízení upomínacím podrobeny jsou při hodnotě předmětu sporu
přes 1000 K do 1500 K poplatku 15 K
" 1500 " " 2000 " " 20 "
" 2000 " " 2500 " " 25 "
" 2500 " " 3000 " " 30 "
" 3000 " " 3500 " " 35 "
" 3500 " " 4000 " " 40 "
" 4000 " " 4500 " " 45 "
" 4500 " " 5000 " " 50 "
3. Článek XXIX. zákona z 1. srpna 1895, č. 112 ř. z., zní:
"Tuzemskem ve smyslu civilního soudního řádu jest území Československé republiky, ve kterém platí tento zákon; za cizince však považují se pouze osoby, které nemají československé státní příslušnosti."