Článek II.
Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., o vykonávání moci soudní a o příslušnosti soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma), se mění takto:
1. § 7a ve znění čl. IV., č. 2., nov. ze dne 1. června 1914, č. 118 ř. z., zní:
"Právní rozepře o právech majetkových, jež náležejí před sborové soudy první stolice (§§ 50, odst. 1., 51. č. 1. až 3., j. n. zákon o ručení železnic z 5. března 1869, č. 27 ř. z., a z 12. července 1902, č. 147 ř. z.), projednává a rozhoduje člen těchto soudů, určený k tomu předsedou soudu, jako samosoudce podle ustanovení o řízení před sborovými soudy první stolice, když předmět sporu na penězích nebo peněžité hodnotě (§§ 54 až § 60 j. n.) nečiní více než 20.000 K anebo až do počátku ústního jednání se omezí na tuto anebo nižší částku.
Rozšíří-lí se žalobní požadavek nad 10.000 K po zahájení ústního jednání (§ 235 c. ř. s.), projedná a rozhodne spor samosoudce.
Samosoudcům sborových soudů první stolice přísluší též projednati a rozhodnouti spory o rozvod a rozluku manželství, leč by jedna ze stran ještě před průvodním usnesením navrhla, aby věc projednána byla před senátem."
2. § 49, č. 1, zní: "Před okresní soudy náležejí: 1. rozepře o majetkové nároky, čítaje v to i spory vzniklé v řízení rozkazním a směnečném, není-li hodnota sporného předmětu vyšší než 5000 Kč a nejde-li o spor, k jehož projednání jest výlučně příslušným sborový soud první stolice."
3. § 51 zní: "Před samostatné obchodní soudy neb obchodní senáty sborových soudů první stolice (pokud se týče samosoudce podle § 7a) náležejí, je-li hodnota sporného předmětu vyšší 5000 Kč:
1. rozepře z obchodních jednání, je-li žalována obchodní společnost anebo kupec, jejichž firma jest zapsána v obchodním rejstříku, nebo zapsané výdělkové nebo hospodářské společenstvo a je-li ono jednání obchodem na straně žalovaného;
2. spory z obchodních věcí uvedených v § 39 úvoz. zák. k obchodnímu zákoníku ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. z roku 1863, pokud věc nenáleží před soud živnostenský;
3. rozepře povstalé ze směnečných jednání, jakož i podle zákona šekového ze dne 3. dubna 1906, č. 84 ř. z.
Nehledíc na hodnotu sporného předmětu spory:
4. z právních poměrů, týkajících se ochrany a použití známek, vzorků, modelů a výsad;
5. z jednání, týkajících se námořních lodí a námořní plavby, jakož i všech jiných právních poměrů, které dlužno posuzovati podle soukromého práva námořského, pokud neplatí ustanovení §u 49, č. 5 až 7."
4. § 52, odstavec 1. zní: "V místech, kde je samostatný obchodní soud, náležejí rozepře z jednání a poměrů naznačených v § 51, č. 1 až 3, pokud není hodnota předmětu sporu vyšší než 5000 Kč, před okresní soud pro věci obchodní."
5. V § 60 odst. 3., má státi místo: "2500 K" "20.000 K".
6. § 69 zní: "Příslušníci státu československého, kteří se zdržují ve stálém úředním postavení jako státní zaměstnanci mimo území státu, podrží obecný soud, který tu měli naposledy. Není-li takového soudu anebo nedá-li se zjistiti, jest soud v Praze, v jehož obvodu jest ministerstvo věcí zahraničních, jejich obecným soudem, mají-li domovské právo v území, kde platí tento zákon."
7. § 100 zní: "Žaloby proti příslušníkům státu československého o soudní rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné a jiné žaloby z poměru manželského nebo z poměru rodičů k dětem, které nejsou pouze majetkovými, mohou býti podány, není-li pro ně založen v tomto státu ani obecný, ani zvláštní soud, buď u obecného soudu žalobcova v tomto státě, anebo není-li ho, u zemského soudu v Praze, mají-li strany nebo žalovaný domovské právo v některé obci, kde platí tento zákon o soudní příslušnosti.
To platí též o žalobách proti manželu nebo otci, který byl příslušníkem Československé republiky v době, kdy sňatek uzavřel, ale později státního občanství československého se zřekl anebo pozbyl, jakož i o žádostech za rozluku podle zákona ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb. z. a n. (§§ 13, 15, 17, 20 a 24), zdržuje-li se žalobce neb žadatel trvale v Československé republice."