Preambule
Členské státy této Úmluvy
připomínajíce, že článek 55 Charty Spojených národů žádá, aby Spojené národy vytvářely co nejpříznivější podmínky pro hospodářský pokrok a řešení mezinárodních hospodářských problémů,
konstatujíce, že rezoluce Valného shromáždění č. 1028 (XI) o vnitrozemských zemích a rozšíření mezinárodního obchodu, která uznávajíc "...potřebu vnitrozemských zemí mít přiměřené možnosti průjezdu má-li se podpořit mezinárodní obchod" vybízí vlády členských států, "...aby plně uznaly potřeby vnitrozemských členských států v oblasti tranzitního obchodu a v důsledku toho jim poskytly v tomto ohledu přiměřené možnosti podle mezinárodního práva a praxe, majíce na mysli budoucí potřeby vyplývající z ekonomického rozvoje vnitrozemských zemí",
připomínajíce článek 2 Úmluvy o volném moři, v němž se praví, že vzhledem k tomu, že volné moře je otevřeno všem státům, nemůže si žádný stát činit platně nároky, že podrobí jakoukoliv jeho část své suverenitě, a článek 3 řečené Úmluvy, který zní:
"1. Aby mohly požívat svobody moře za stejných podmínek jako pobřežní státy, mají vnitrozemské státy mít volný přístup k moři. Za tím účelem poskytnou státy ležící mezi mořem a vnitrozemským státem ve společné dohodě s ním a v souladu s platnými mezinárodními úmluvami:
a) vnitrozemskému státu svobodný průjezd svým územím na základě reciprocity;
b) lodím plujícím pod vlajkou tohoto státu stejné zacházení jako vlastním lodím nebo lodím kteréhokoliv jiného státu, pokud jde o přístup do námořních přístavů a jejich používání.
2. Státy ležící mezi mořem a státem vnitrozemským budou řešit na základě společné dohody s ním, a berouce v úvahu práva pobřežního nebo tranzitního státu a zvláštní podmínky vnitrozemského státu, všechny otázky týkající se svobody tranzitu a rovného nakládání v přístavech v případě, že tyto státy by již nebyly smluvními stranami platných mezinárodních úmluv",
potvrzujíce dále uvedené zásady přijaté Konferencí Spojených národů o obchodu a rozvoji s tím, že tyto zásady spolu navzájem souvisejí, a že každá z nich má být vykládána v závislosti na ostatních:
První zásada
Uznání práva každého vnitrozemského státu na volný přístup k moři je nezbytnou zásadou pro rozšíření mezinárodního obchodu a hospodářského rozvoje.
Druhá zásada
Plavidla plující pod vlajkou vnitrozemského státu mají v teritoriálních a vnitřních vodách stejná práva a má se jim dostat stejného zacházení jako plavidlům pobřežních států, kromě státu teritoriálního.
Třetí zásada
Aby mohly požívat svobody moře za stejných podmínek jako pobřežní státy, vnitrozemské státy musí mít volný přístup k moři. K tomuto účelu poskytnou státy ležící mezi mořem a vnitrozemským státem po společné dohodě s ním a v souladu s platnými mezinárodními úmluvami lodím nesoucím vlajku tohoto státu stejné zacházení jako vlastním lodím nebo lodím kteréhokoliv jiného státu, pokud jde o přístup do námořních přístavů nebo jejich používání.
Čtvrtá zásada
Aby byl plně podporován hospodářský rozvoj vnitrozemských států, všechny ostatní státy jim povolí na základě reciprocity právo na svobodný a neomezený průjezd takovým způsobem, aby měly svobodný přístup k regionálnímu a mezinárodnímu obchodu za všech okolností a pro veškeré zboží.
Zboží v průjezdu nepodléhá povinnosti proclení.
Dopravní prostředky v průjezdu nemají podléhat zvláštním daním nebo poplatkům vyšším než ty, které jsou uvalovány na použití dopravních prostředků tranzitního státu.
Pátá zásada
Tranzitní stát zachovávající si plnou suverenitu nad svým územím má právo učinit všechna nezbytná opatření, aby zajistil, že uplatňování práva svobodného a neomezeného průjezdu se nikterak nedotkne jeho právoplatných zájmů kteréhokoliv druhu.
Šestá zásada
Aby byl urychlen vývoj směřující k všeobecnému vyřešení zvláštních a jednotlivých problémů obchodu a rozvoje vnitrozemských států v různých zeměpisných oblastech, všechny státy budou podporovat v tomto směru uzavření regionálních a jiných mezinárodních dohod.
Sedmá zásada
Výhody a zvláštní práva udělená vnitrozemským státům vzhledem k jejich zvláštní zeměpisné poloze, jsou vyjmuta z působnosti doložky nejvyšších výhod.
Osmá zásada
Zásady, jimiž se řídí právo vnitrozemských států na volný přístup k moři, nikterak neruší platné dohody týkající se těchto problémů, mezi dvěma nebo více smluvními stranami, ani nevytvářejí překážku, pokud jde o uzavření takových dohod v budoucnosti, za předpokladu, že nevytvoří režim, který by byl méně příznivý než výše zmíněná ustanovení nebo by byl s nimi v rozporu,
dohodly se takto: