Článek XIV
Řešení sporů
1. Fyzickým osobám a společnostem každé Strany bude poskytnuto národní zacházení, pokud jde o přístup ke všem soudům a administrativním orgánům na území druhé Strany, jakožto navrhovatelům, odpůrcům nebo v jiném procesním postavení. Nebudou žádat ani požívat imunity při procesu nebo výkonu arbitrážních nálezů nebo osvobození od jiných právních odpovědností na území druhé Strany v souvislosti s obchodními operacemi, nebudou zároveň požadovat ani požívat osvobození od zdanění v souvislosti s obchodními operacemi, pokud jinak nestanoví jiná dvoustranná dohoda.
2. Strany budou podporovat volbu arbitráže jako způsobu řešení sporů vyplývajících z obchodních operací uzavřených mezi fyzickými osobami nebo společnostmi Československa a Spojených států amerických. Takové arbitrážní řízení může proběhnout na základě ujednání obsaženého v kontraktu mezi těmito fyzickými osobami nebo společnostmi nebo na základě samostatné písemné dohody mezi nimi.
3. Strany se mohou dohodnout, že arbitrážní řízení proběhne podle mezinárodně uznaných arbitrážních pravidel, včetně Pravidel UNCITRALu, v rámci kterých by měly strany určit rozhodce podle zmíněných pravidel v jiné zemi než je Československo a Spojené státy americké.
4. Pokud si strany nesjednají něco jiného, strany by mohly dohodnout jako místo arbitráže jinou zemi než Československo nebo Spojené státy americké, která však je členem Úmluvy OSN o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 1958.
5. Nic v této Dohodě není zamýšleno proti tomu a Strany nezakáží, aby byly sjednávány jiné formy arbitráže nebo řešení sporů, kterým Strany dají vzájemně přednost a které dohodnou jako nejvhodnější s ohledem na jejich specifické potřeby.
6. Každá ze Stran zajistí, aby na jejím území existovaly podmínky pro uznání a výkon arbitrážních nálezů.