§ 35.
Způsob sepsání rozsudků a usnesení. Poučení o opravných prostředcích.
(1) Usnesení o vyloučení veřejnosti a usnesení nalézacího soudu, proti kterým je dovolen samostatný právní prostředek (stížnost), musí býti zvláště sepsáno, důvody opatřeno a podepsáno předsedou hlavního přelíčení a zapisovatelem.
(2) Nebylo-li již v rozsudku rozhodnuto o podmínečném odkladu vykonání trestu, poněvadž soud uznal za potřebné, aby bylo konáno ještě šetření, prohlásí soud v důvodech rozsudku, že o podmínečném odkladu vykonání trestu bude rozhodnuto později. To se stane, i když při hlavním přelíčení nebyl podán návrh, aby obžalovanému, bude-li odsouzen, byl povolen podmínečný odklad vykonání trestu.
(3) Usnesení a rozsudky nutno sepsati tak stručně, jak to dovoluje obsah; třeba dbáti toho, aby sloh byl určitý, jasný a snadno srozumitelný. Soudy, spisujíce usnesení, rozsudky a důvody rozhodnutí, musí míti vždy zřetel k veřejné bezpečnosti, mravnosti i slušnosti. Kde tedy jde zvláště o posouzení neuctivých, urážlivých, nemravných a neslušných výroků neb o skutečnosti, které nelze blíže vylíčiti, a tak dáti v širší známost bez nebezpečí pro veřejné zájmy, napoví to soud takovými povšechnými slovy, kterých je nutně potřebí, aby k odůvodnění soudního rozhodnutí bylo naznačeno, jak se věc udála. Rozsudky třeba na konci důvodů datovati, a to dnem, kdy byly vyneseny, a nikoli dnem, kdy byly sepsány.
(4) Je-li třeba poříditi opisy rozhodnutí vydaných soudem ve věcech trestních proti několika osobám obžalovaným pro týž trestný čin (§ 337, odst. 1, v. tr. ř. ve znění podle čl. XLVI zák. č. 89/1918 Sb. z. a n., pak § 361 a 385 v. tr. ř.), nutno opsati a jednotlivému obžalovanému vydati jen onen díl společného rozhodnutí, který se ho týká, jestliže by z příčin veřejných bylo na pováženou dáti každému z obžalovaných úplný opis rozhodnutí. Takový částečný opis se pořídí tak, aby z něho byly úplně patrné jak obsah rozhodnutí, pokud se vztahuje na obžalovaného, o kterého jde, tak i důvody, na kterých se toto rozhodnutí zakládá. Stejným způsobem může býti vynechán z opisu určeného pro jednotlivé účastníky ten díl společného rozhodnutí, který se na jejich účast v trestní věci nevztahuje.
(5) Poučení podle § 312, odst. 4, v. tr. ř. a § 7 vl. nař. č. 598/1919 Sb. z. a n. dá předseda hlavního přelíčení obžalovanému zevrubně a způsobem vhodným pro stupeň jeho vzdělání. Poučení se má také vztahovati na to, v kterých lhůtách je nutno opravné prostředky ohlásiti a provésti a jak si při tom třeba vésti (§ 324, odst. 1 až 4, v. tv. ř.). Obžalovaného, který je ve vazbě a byl odsouzen k trestu na svobodě, není-li důstojníkem, nutno upozorniti na ustanovení § 336, odst. 3, v. tr. ř., jestliže podmínka nastoupení trestu nastane hned po vyhlášení rozsudku. Není-li tomu tak, třeba takového obžalovaného poučiti ihned, jak podmínka ona nastane.
(6) Opis rozsudku třeba dodati podle článku XLVI zák. č. 89/1918 Sb. z. a n. z úřední povinnosti tomu, kdo opravný prostředek ohlásil; výslovné žádosti strany o opis není třeba.