§ 19.
Obeslání (poslání) znalců a tlumočníků k soudu; určení soudních svědků a zapisovatelů.
(1) O poslání vojenských osob v činné službě k soudu jakožto znalců nebo tlumočníků, pak o určení způsobilých vojenských osob jakožto soudních svědků (§ 150 v. tr. ř. a čl. XXVII zák. č. 89/1918 Sb. z. a n.), jakož i o určení důstojníků nebo poddůstojníků, jichž je třeba jako zapisovatelů (§ 81, odst. 1, poslední věta, v. tr. ř.), požádají brigádní a divisní soudy vojenské místní velitelství, a jde-li o pilné opatření, velitelství vojskových těles neb jiných vojskových útvarů. Za zapisovatele smějí býti vyžádáni důstojníci a poddůstojníci, kteří nejsou zařaděni u soudu, jen výjimečně. Jako tlumočníky určí dožádané velitelství (útvar) starší a vzdělanější poddůstojníky nebo rotmistry, výjimečně i důstojníky. V dožádání o poslání znalce třeba vždy uvésti předmět výslechu.
(2) Nejsou-li v sídle soudu po ruce způsobilé vojenské osoby v činné službě jakožto znalci příslušného oboru neb jakožto tlumočníci, nutno vyžádati zpravidla znalce toho oboru nebo tlumočníky řeči, o kterou jde, u občanského soudu v témž sídle. Je-li třeba, může soud zakročiti u zemského vojenského velitelství neb u ministerstva národní obrany, aby byla poslána vojenská osoba jakožto znalec anebo tlumočník z jiné posádky.
(3) O obeslání znalců a tlumočníků, kteří nenáležejí k vojenským osobám v činné službě, platí ustanovení § 18. O opatření znalců ve věcech vyzvědačských platí zvláštní předpisy.
(4) Znalce, který po zákonu má nárok na znalečné (poplatek znalců), a tlumočníka, který má právo na poplatek za tlumočení, třeba již v obsílce upozorniti na lhůtu k uplatnění nároku.
(5) Soudním svědkem může býti též žena, je-li hodnověrná a svéprávná.