§ 13.
(1) Pracovní poměr založený přikázáním končí uplynutím doby přikázání. Před jejím uplynutím může býti pracovní poměr založený přikázáním rozvázán jen ve výjimečných případech (zproštění) se souhlasem úřadu práce příslušného podle bydliště nebo místa pobytu (odevzdávající úřad práce). Před tím jest slyšeti úřad práce příslušný podle místa práce (přijímací úřad práce).
(2) Právo ke zrušení pracovního poměru bez výpovědi zůstává novému zaměstnavateli zachováno; zrušení jest však sděliti přijímacímu úřadu práce.
(3) Při skončení pracovního poměru založeného přikázáním má zaměstnavatel umožniti přikázanému návrat do dřívějšího, pracovního poměru včas, aby se vrátil do dřívějšího bydliště nebo místa pobytu nejpozději s uplynutím doby, na kterou byl přikázán. Mzdu jest poskytnouti až do uplynutí doby přikázání.
(4) Je-li místo výkonu prací vzdáleno od bydliště nebo místa pobytu více než 6 km, hradí náklady zpáteční cesty zaměstnavatel, pro kterého byly konány práce. Došlo-li k předčasnému zrušení pracovního poměru založeného přikázáním z viny přikázaného, má hraditi náklady zpáteční cesty přikázaný sám. Při předčasném zproštění má úřad práce příslušný pro pracovní místo (přijímací úřad práce) vyrozuměti o návratu přikázaného dřívějšího zaměstnavatele a úřad práce, který vyslovil přikázání (odevzdávající úřad práce).