IX.
Závěrečné shrnutí
39. Nedostatek výslovné úpravy právních poměrů vlastníka honebních pozemků, který ukončil své Členství v honebním společenstvu postupem podle § 26 odst. 3 zákona o myslivosti, tedy nepřekáží tomu, aby jeho vztah k honebnímu společenstvu, které využívá nadále jeho pozemky k výkonu práva myslivosti, byl na základě pozitivního práva vyložen. Ve vztahu k tomu, co je předmětem daného občanskoprávního řízení a čemu je podřízeno obsahové vymezení návrhové legitimace rozhodujícího soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy (§ 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), je v úrovni tohoto práva vlastní závěr, že vlastníku honebních pozemků přísluší od honebního společenstva náhrada podle obdobného užití § 30 odst. 2 zákona o myslivosti, o které rozhodne (v případě absentujícího správního rozhodnutí o přičlenění pozemků k honitbě) soud. Ústavní soud má za to, že je tento závěr ústavně konformní a že ostatně odpovídá i úvahám, jež ve vztahu k otázkám ústavní konformity zákona o myslivosti obšírně vyjádřil navrhující odvolací soud; domnívá se toliko, že k němu měl soud dospět sám, neboť ani on není vyvázán z povinnosti poskytovat ochranu základním právům a svobodám (čl. 4 Ústavy).
40. V intencích shora ohlášené (připomenuté) metody nálezu sp. zn. Pl. ÚS 48/95 (viz výše) dospívá Ústavní soud i v daném případě k závěru, že vzhledem k dovozenému výkladu rozhodného pozitivního práva, jež je způsobilé ústavně konformní aplikace v konkrétní soudní věci, není důvodným návrh, aby v něm označená ustanovení zákona o myslivosti byla zrušena.
41. Sluší se pak, pro potřeby formulace konečného výsledku řízení o návrhu obecného soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, k němuž vyslovený závěr vede, připomenout ty podmínky, jež byly zaznamenány výše (viz body č. 17 až 18 a 25 až 28) ve smyslu existence aktivní legitimace k jeho podání. Lze připustit, že v situaci, kdy navrhovatel tvrdí "mezeru v zákoně", je logicky nesnadné vymezit ta ustanovení, jež mají být derogována, aby se otevřel prostor pro úpravu, jež - oproti dosavadní - zahrne i způsobilost regulovat vztahy dosud opomenuté, a to současně ty, které je v konkrétním soudním řízení povinen navrhovatel (coby rozhodující obecný soud) posoudit. Oproti dříve vyslovené obecné zásadě zde nezbývá, než aktivní legitimaci navrhovatele spojovat s těmi ustanoveními, jež sice sama o sobě nepřekáží "dosažení ústavně konformního výsledku" (srov. bod 26 shora), s nimiž však z hlediska systematického, logického a obsahového je adekvátní spojit požadavek, aby dosavadní úprava byla - k odstranění tvrzené neústavní "mezery" - doplněna.
42. Lze-li takto pojímanou aktivní legitimaci navrhovateli přiznat ve vztahu k ustanovení § 26 odst. 4 zákona o myslivosti (tím, že upravuje majetkové nároky spjaté se zánikem členství v honebním společenstvu a že "mezera" reflektuje rovněž majetkové nároky, byť jiného druhu), není totéž udržitelné - se zřetelem k výše vyjádřené podmínce adekvátního vztahu - co do ustanovení § 26 odst. 3 zákona o myslivosti, neboť neupravuje nic jiného než oprávnění člena z honebního společenstva vystoupit. Nedostatek aktivní legitimace navrhovatele je pak standardním důvodem odmítnutí návrhu ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, jelikož tím jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
43. Z uvedených důvodů Ústavní soud návrh na zrušení ustanovení § 26 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zamítl a návrh na zrušení ustanovení § 26 odst. 3 téhož předpisu podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl.
44. Tím není řečeno, že by nebylo případné, aby zákonodárce otázku náhrady za užívání honebního pozemku toho, kdo z honebního společenstva vystoupil, aniž by se domáhal prohlášení pozemku za nehonební, pozitivně upravil, když ostatně v Senátu Parlamentu České republiky byl takový názor již dříve vyjádřen.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
Odlišné stanovisko podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujala k rozhodnutí pléna soudkyně Eliška Wagnerová.
******************************************************************