K § 22.
(1) Za výdělečné podniky podle tohoto zákona jest považovati všechny soukromohospodářské podniky, které podle své povahy k docílení zisku směřují a jejichž zařízení užívá ti nebo výrobky odbírati není občanstvo veřejnoprávními ustanoveními nuceno. Patří sem tedy na př. podniky elektrické, plynárny, pohřební ústavy apod. Vodárnu, dodávající vodu soukromníkům, bylo by za podnik zcela nebo částečně výdělečný považovati tehdy, jestliže odběr vody záleží na svobodném rozhodnutí odběratele.
(2) Podniky výdělečné spravovati jest podle zásad obchodnických se snahou a patrným úmyslem, aby bylo docíleno zisku, nejméně však aby příjmy kryly aspoň všechna vydání včetně zúrokování a umořování základního kapitálu.
(3) Ustanovení § 21 zákona a prováděcího nařízení k němu ohledně fondův obnovovacích platí i pro podniky výdělečné s tím pouze rozdílem, že obnovovací reservy u podniků výdělečných nemusí vždy záležeti ze vkladů nebo cenných papírů a pod., nýbrž že tu stačí, jsou-li takové fondy, tvořící pasiva podniku, kryta náležitými aktivy. Odstavec 3. §u 22 zákona však připouští, aby byly tvořeny i rezervy jiné, na př. ztrátové, s nimiž však vůbec nelze nakládati bez svolení bezprostředního úřadu dohlédacího. Bylo-li by tedy nutno takové reservy ztrátové užiti na př. k úhradě ztrát v podniku vzniklých, musí býti dříve žádáno za svolení tohoto úřadu.
(4) Při podnicích, které povahou svou nejsou výdělečné, nýbrž slouží též veřejnému zájmu, jenž by jinak nemohl býti ukojen, nelze sice užiti bez výhrady zásady stanovené pro podniky výdělečné, bude však nutno přesně uváži ti míru tohoto veřejného zájmu vedoucího k tomu, aby případně k částečné úhradě bylo užito jinakých příjmův obce. Nesmí však dojiti k tomu, aby těm, kdož užívají zařízení nebo odbírají výrobky takového podniku, dostalo se výhod na úkor všeobecnosti.