Část III - Zkoušky schopnosti obalového souboru odolat podmínkám nehody při přepravě
(1) Vzorek musí být podroben souhrnným účinkům zkoušek uvedeným v bodech 2 a 3 v daném pořadí. Následně po těchto zkouškách musí být vzorek podroben zkoušce ponoření do vody podle bodu 4 nebo, je-li obsahem obalového souboru vyhořelé nebo ozářené jaderné palivo podle bodu 5.
(2) Mechanická zkouška: skládá se ze tří pádových zkoušek. Každý vzorek je podroben příslušné zkoušce podle požadavků bodu 5 přílohy 6. Pořadí v jakém je vzorek podroben těmto zkouškám musí být takové, aby po ukončení mechanické zkoušky bylo poškození vzorku při následné tepelné zkoušce co největší.
a) při první pádové zkoušce musí vzorek padat na terč tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození, výška pádu měřená od nejnižšího bodu vzorku k hornímu povrchu terče musí být 9 m.
b) při druhé zkoušce musí vzorek padat tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození nárazem na tyč upevněnou kolmo na terč. Výška pádu měřená od očekávaného bodu nárazu na vzorek k hornímu povrchu tyče musí být 1m. Tyč musí být z pevné měkké oceli kruhovitého průřezu o průměru 150 mm + 0,5 cm a 200 mm dlouhá, v případě, že delší tyč nezpůsobí větší poškození. V takovém případě musí být použita tyč takové délky, aby způsobila co největší poškození. Horní konec tyče musí být plochý a vodorovný se zaoblenými hranicemi o poloměru ne větším než 6 mm.
c) Při třetí zkoušce je vzorek umístěný na terči podroben dynamickému drcení pádem tělesa o hmotnosti 500 kg z výšky 9 m tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození. Padající těleso musí být pevná ocelová plotna o rozměrech 1000x1000 mm a musí padat ve vodorovném směru. Výška pádu musí být měřena od spodní strany plotny k hornímu okraji vzorku.
(3) Tepelná zkouška: Při této zkoušce je celý vzorek s výjimkou jednoduché podpůrné konstrukce vystaven ohni ze směsi uhlovodíkového paliva a vzduchu za dostatečně stabilních okolních podmínek pro dosažení průměrného koeficientu emise alespoň 0,9 po dobu 30 minut při průměrné teplotě plamene nejméně 800°C nebo musí být provedena jiná tepelná zkouška, která poskytne tentýž tepelný příkon na vzorek. Zdroj tepla musí sahat vodorovně alespoň 1 m nad povrchem zdroje tepla. Po přerušení vnějšího přívodu tepla nesmí být vzorek umístěn 1 m nad povrchem zdroje tepla. Pro účely ověření musí být koeficient povrchové absorpce buď 0,8 nebo takové hodnoty, kterou by vzorek měl mít, jestliže by byl vystaven popsanému ohni Koeficient konvekce musí mít takovou hodnotu, kterou může projektant zdůvodnit, jestliže by vzorek byl vystaven popsanému ohni. Pokud jde o počáteční podmínky pro tepelnou zkoušku, musí být vzorek v rovnováze při okolní teplotě 38°C. Vlivy ozáření sluncem je možno před a v průběhu zkoušky zanedbat, ale musí být vzaty v úvahu při následném vyhodnocení chování obalového souboru.
(4) Zkouška ponořením do vody: Vzorek musí být ponořen pod hladinu vody alespoň 15 m po dobu nejméně 8 hodin, aby došlo k jeho co největšímu poškození. Podmínky zkoušky by měly odpovídat tlaku alespoň 150 kPa.
(5) Zkouška ponořením do vody pro obalové soubory určené pro přepravu vyhořelého nebo ozářeného paliva: Vzorek musí být ponořen pod hladinu vody alespoň 200 m po dobu nejméně 1 hodiny, aby došlo k jeho co největšímu poškození. Podmínky zkoušky by měly odpovídat tlaku alespoň 2 MPa.
Zkouška průsaku vody pro obalové soubory určené pro přepravu zvláštních štěpných materiálů a 241Pu: Dříve než je vzorek podroben této zkoušce musí být podroben zkouškám podle bodu 2 písm. b) a buď podle bodu 2 písm. a) nebo c) podle požadavku uvedeného v bodu 5 přílohy č.6 a zkoušce uvedené v bodu 3 této přílohy. Po provedení těchto zkoušek musí být vzorek ponořen pod hladinu vody do hloubky alespoň 0,9 m po dobu nejméně 8 hodin, a to v poloze, ve které se očekává největší průsak. Ze zkoušky jsou vyjmuty ty obalové soubory, u nichž při posuzování kritičnosti podle přílohy č. 8, bodů 5 a 6 je uvažována největší reaktivita při vniknutí vody do vzorku nebo při úniku z něho.
******************************************************************