II.
Průběh řízení před správními orgány a správními soudy
3. Předmětem správního řízení bylo posouzení, zda má být žadateli v iniciačním správním řízení podle § 27 zákona o nemocenském pojištění vypláceno nemocenské pojištění po uplynutí podpůrčí doby. Podle tohoto ustanovení po uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění, který vyplácí nemocenské, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce. Nemocenské lze podle věty první vyplácet celkem nejdéle po dobu 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 téhož zákona.
4. Okresní správa sociálního zabezpečení (dále jen "OSSZ") o žádosti rozhodla tak, že výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby nepřiznala. K odvolání žadatele Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen "ČSSZ") toto rozhodnutí zrušila a věc vrátila orgánu prvního stupně k novému projednání s pokynem opětovného posouzení zdravotního stavu žadatele po správném datu uplynutí podpůrčí doby (10. 8. 2012), neboť ve výroku rozhodnutí bylo uvedeno nesprávné datum jejího uplynutí. OSSZ následně vydala (dne 14. 2. 2013) nové rozhodnutí, jímž byl žadateli přiznán nárok na výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, a to "při splnění ostatních zákonem stanovených podmínek za období od 11. 8. 2012 do 29. 9. 2012". Od 30. 9. 2012, kdy byla obnovena pracovní schopnost žadatele, mu pak nemocenské přiznáno nebylo.
5. Proti tomuto rozhodnutí podal žadatel odvolání s tím, že od 2. 1. 2013 je opět v pracovní neschopnosti, jelikož neprošel vstupní prohlídkou u závodního lékaře svého zaměstnavatele. Toto odvolání ČSSZ zamítla, přičemž si "pro účely kontroly správnosti posudku o zdravotním stavu", jímž byl vázán orgán prvního stupně, vyžádala posudkové zhodnocení lékařem oddělení lékařské posudkové služby ČSSZ.
6. Proti těmto (sub 4 a 5 uvedeným) rozhodnutím prvostupňového i odvolacího správního orgánu podal žadatel žalobu, v níž tvrdil, že napadená rozhodnutí vycházejí z nesprávných závěrů příslušné zdravotnické dokumentace, jejíž přezkoumání proběhlo v průběhu řízení před odvolacím orgánem v jeho nepřítomnosti, nebylo zohledněno jeho onemocnění boreliózou a skutečnost, že trpěl skřípnutým nervem. I přes neuspokojivý zdravotní stav se musel z důvodu nedostatku finančních prostředků nechat uznat k 1. 1. 2013 práceschopným. O tomto žalobním návrhu rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 11. 2013 č. j. 43 Ad 21/2013-15 tak, že jej odmítl s poukazem na tímto návrhem napadené ustanovení § 158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění. Podle tohoto ustanovení jsou rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby ze soudního přezkumu vyloučena.
7. V rámci řízení o kasační stížnosti žadatele proti uvedenému usnesení krajského soudu předložil čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu návrh na zrušení předmětného ustanovení zákona o nemocenském pojištění.