Článek 22
Řešení případů vzájemnou dohodou
(1) Poplatník, který prokáže, že opatření daňových úřadů jednoho či druhého smluvního státu má nebo bude mít za následek dvojí zdanění, pokud jde o daně, které jsou předmětem této smlouvy, může uplatnit své právo u příslušného úřadu smluvního státu, ve kterém má bydliště či sídlo. Bude-li právo obhájeno, může se tento příslušný úřad dohodnout s příslušným úřadem druhého smluvního státu za účelem vyloučení zdanění, které není v souladu s touto smlouvou.
(2) Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou se také poradit za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech, které nejsou upraveny touto smlouvou.
(3) Příslušné úřady smluvních států mohou jednat přímo za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.