Článek 21
Zákaz diskriminace
(1) Příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které by byly jiné, vyšší nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, jimž jsou nebo mohou být podrobeni příslušníci tohoto druhého smluvního státu.
(2) Podniky jednoho smluvního státu nebudou podrobeny v druhém smluvním státě žádnému zdanění zisků, které lze přičítat jejich stálé provozovně umístěné v tomto druhém smluvním státě, které by bylo jiné, vyšší nebo tíživější než zdanění podobných zisků, kterému jsou nebo mohou být podrobeny podniky tohoto druhého státu.
(3) Výraz "zdanění" v tomto článku označuje daně jakéhokoliv druhu a názvu vybírané ve prospěch kteréhokoliv orgánu státní správy.
(4) Nic v tomto článku nebude vykládáno tak, že zavazuje jeden nebo druhý smluvní stát poskytnout osobám majícím bydliště v druhém smluvním státě osobní slevy, výhody a úlevy pro daňové účely, které poskytuje osobám majícím na jeho území bydliště.