§ 76.
Zaopatření osob, které konaly osobní úkony, a pozůstalých po nich.
(1) Osoby, které konaly osobní úkony, a pozůstalí po nich mají nárok na zaopatření za stejných podmínek a podle stejných ustanovení jako vojenské osoby a pozůstalí po nich, a to osoby, kterým přísluší náhrada jako vojenským gážistům (§ 148, odst. 2) a pozůstalí po nich podle ustanovení platných, pro vojenské gážisty v záloze a pro pozůstalé po nich, ostatní osoby pak (§ 148, odst. 3) a pozůstalí po nich podle ustanovení platných pro válečné poškozence ze světové války a pro pozůstalé po nich.
(2) Nároku podle odstavce 1 nemají osoby tam uvedené, přísluší-li jim nárok na zaopatření z pracovního poměru, v němž byly před povoláním k osobním úkonům, anebo nárok na zaopatření (důchod) z některého druhu veřejnoprávního pojištění; je-li však zaopatření podle odstavce 1 příznivější, dostanou na účet státu (vojenské nebo sociální správy) částku ve výši rozdílu mezi zaopatřením podle odstavce 1 a zaopatřením (důchodem) podle předcházející věty.
(3) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje obdobně i na léčebnou péči o osoby tam uvedené, mající nárok na zaopatření, pak na léčebnou péči o osoby uvedené v § 75, odst. 2 po jich propuštění z osobních úkonů a o osoby onemocnělé po propuštění z osobních úkonů, jde-li o onemocnění, jež je v příčinné souvislosti s osobními úkony. Ustanovení § 75, odst. 3 platí obdobně.