§ 153.
Náhrada za movité věcné prostředky, převzaté původně do užívání a později do vlastnictví.
(1) Převezmou-li se některé movité věcné prostředky původně do užívání a teprve později do vlastnictví (§ 82, odst. 2), určí se za ně náhrada podle jejich obecné ceny jakou měly v době převzetí do užívání, při čemž se od náhrady takto určené odpočítají částky, které byly zaplaceny za užívání těchto věcí, a náhrada se přizná ve výši rozdílu takto vypočteného.
(2) Převezmou-li se do vlastnictví věcné prostředky, které byly převzaty původně do užívání z věcí odsunutých (§§ 116 a 141), určí se náhrada podle odstavce 1 s přihlédnutím k obecné ceně, jakou měly v době, kdy byly převzaty k odsunutí; nebyla-li obecná cena z této doby zjištěna, nebo jde-li o věcné prostředky, které byly odsunuty přímo držitelem, určí se náhrada podle odstavce 1, s přihlédnutím k obecné ceně, jakou měly dotčené věcné prostředky v době, kdy byly převzaty do užívání.
(3) Ustanovení předcházejících odstavců platí též v tom případě, když movité prostředky, převzaté původně do užívání, nelze po zániku potřeby vrátiti.
(4) V případech uvedených v tomto paragrafu může býti na žádost oprávněných osob dána místo náhrady v penězích náhrada věcná, vrátí-li tyto osoby částky, které jim byly vyplaceny za užívání. Stát může tu dáti náhradu věcnou i tehdy, když toho dotčené osoby nežádají; v takových případech nemůže však stát požadovati vrácení částek vyplacených za užívání.