§ 151.
Náhrada za užívání věcných prostředků.
(1) Náhrada za užívání věcných prostředků se určí, nedojde-ii k dohodě o její výši a nestanoví-li zákon jinak, podle obecného užitku, jaký tyto věcné prostředky dávaly v době převzetí do užívání k účelům obrany státu; k dalšímu užitku, jakého by se dosáhlo při volném nakládání s těmito věcnými prostředky a který oprávněné osobě ujde tím, že je musí poskytnouti k účelům obrany státu, nelze přihlížeti.
(2) Za užívání jednotlivých druhů movitých věcných prostředků mohou býti, jestliže to povaha věci připouští, úředně stanoveny sazby náhrad podle ustanovení vydaných vládním nařízením. Náhrada dohodou sjednaná nesmí býti vyšší než úředně stanovená sazba.
(3) Náhrada za užívání nemovitosti se určí podle míry, jak bylo převzetím nemovitosti do užívání k účelům obrany státu omezeno její dosavadní užívání; při tom se přihlíží zpravidla k průměrnému výtěžku nemovitosti z posledních tří let před převzetím do užívání k účelům obrany státu.
(4) Při určení náhrady za odevzdání podniku státní správě do správy na její účet se přihlíží zpravidla k průměrnému výnosu tohoto podniku z posledních tří let před jeho převzetím do správy a při kratším trvání podniku z celé doby jeho trvání. To platí i o náhradě za odevzdání registrovaného podniku podle ustanovení § 29, odst. 2, písm. c) vojenské správě do správy na její vlastní účet.
(5) Není-li náhrada za užívání věcných prostředků stanovena sazbami podle odstavce 2, určí se na základě komisionálního šetření, jež provede zpravidla ihned přejímací komise (§ 87).