§ 149.
Určování náhrady za osobní úkony v jednotlivých případech.
(1) Jaká náhrada přísluší té neb oné osobě přibrané k osobním úkonům, určí velitelství (úřad), pro jehož obor působnosti jsou dotčené úkony vykonávány, a jde-li o osoby, povolané k osobním úkonům obcemi podle § 70, odst. 3, druhé a třetí věty, nadřízený okresní úřad.
(2) Z určení náhrady, pro jejíž výši jsou rozhodné předpisy platné pro vojenské osoby neb úředně stanovené sazby, může se ten, jehož se to týká, do patnácti dní od první její výplaty odvolati k příslušnému nadřízenému velitelství (úřadu), má-li za to, že náhrada nebyla podle doby a druhu úkonů správně určena. Odvolání třeba podati u velitelství (úřadu), které náhradu určilo; toto velitelství (úřad), může samo odvolání vyhověti, má-li je za odůvodněné. Rozhodnutí nadřízeného velitelství (úřadu) je konečné.
(3) Byla-li jako náhrada za osobní úkony poskytnuta mzda, pro jejíž výši nebyly úředně stanoveny sazby, může osoba, jíž se to týká, není-li s náhradou spokojena, do patnácti dní od první její výplaty podati námitky u okresního úřadu, v jehož obvodu osobní úkony vykonává; tyto námitky se projednají podle ustanovení § 155.