§ 148.
Všeobecná ustanovení o náhradách za osobní úkony.
(1) Za osobní úkony se poskytuje náhrada podle doby a druhu úkonů.
(2) Osoby, které vykonávají osobní úkony rovnocenné těm, jaké ve vojenské službě obstarávají zpravidla vojenští gážisté, dostanou jako náhradu za osobní úkony stejné náležitosti, na jaké by měly nárok, kdyby byly povolány k vojenské službě jako vojenští gážisté v záloze, a to u osobních úkonů rovnocenných těm, které ve vojenské službě obstarávají důstojníci, zpravidla podle nejnižších tří platových stupnic vojenských důstojníků se zřetelem na úkony, o které jde; výjimečně lze jim přiznati náležitosti též podle vyšších platových stupnic.
(3) Ostatním osobám vykonávajícím osobní úkony příslušejí, jsou-li přiděleny službou k armádě v poli nebo jsou-li stravovány a ubytovány jako vojenské osoby, jako náhrada za tyto úkony stejné náležitosti jako příslušníkům mužstva. Jinak jim přísluší jako náhrada mzda, která je v místě nebo v nejbližším okolí za obdobné pracovní výkony v občanském životě obvyklá; k určení výše této mzdy budou zpravidla úředně stanoveny příslušné sazby po slyšení organisací zaměstnavatelských a zaměstnaneckých.
(4) Náhrady uvedené v předcházejících odstavcích příslušejí osobám přibraným k osobním úkonům, jestliže nebyly z nich podle § 78 propuštěny, také po dobu onemocnění, a to ve výměře přiměřeně nižší, jsou-li v nemocničním ošetřování na účet státu nebo obce.