Článek 33
1. Všechny spory, které by mohly vzniknout mezi smluvními stranami nebo mezi smluvními stranami a Organizací, zastupovanou Komisí, týkající se výkladu nebo provádění této Úmluvy nebo jejích příloh, a které nemohly být vyřešeny přímým jednáním nebo jiným způsobem urovnání, budou předloženy k rozhodčímu řízení na základě žádosti kterékoli strany.
2. Za tímto účelem určí každá strana pro každý případ jednoho rozhodce a ti se dohodnou na jmenování třetího rozhodce. V případě, že jedna ze stran neurčila svého rozhodce do dvou měsíců od data přijetí žádosti druhé strany, nebo v případě, že se určení rozhodci nemohli do dvou měsíců shodnout na jmenování třetího rozhodce, může kterákoli strana požádat předsedu Mezinárodního soudního dvora, aby je určil.
3. Rozhodčí soud určí svůj vlastní postup.
4. Každá strana ponese výlohy svého rozhodce a svého zastoupení při řízení před rozhodčím soudem; výlohy týkající se třetího rozhodce, jakož i ostatní výlohy ponesou strany rovným dílem. Rozhodčí soud může nicméně stanovit jiné rozdělení výloh, považuje-li to za patřičné.
5. Rozhodnutí rozhodčího soudu budou pro strany sporu závazná.