VII.D
K právu podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost
61. Podle čl. 26 odst. 1 Listiny má každý právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Tohoto práva se podle čl. 41 Listiny lze domáhat pouze v mezích zákonů, které je provádějí.
62. Navrhovatelka se domnívá, že malí zemědělci díky zvýšené podpoře na trhu přetlačí zemědělské podniky sdružené v družstvu (např. při koupi dalších pozemků), přičemž navýšení prostředků vyčleněných na doplňkovou redistributivní podporu bude mít pro některé podniky fatální následky. Podle navrhovatelky tak napadená úprava zasahuje do samotného jádra práva svobodně podnikat. Podle Ústavního soudu však do uvedeného práva nezasahuje vůbec, a to v zásadě ze stejných důvodů, které již byly popsány.
63. Sdružují-li se členové družstva za účelem podnikání v družstvu jako samostatné právnické osobě, není zásahem do jejich práva podnikat, pokud k nim stát skutečně jako k jedné osobě a jednomu podnikateli - se všemi výhodami a nevýhodami z toho pramenícími - přistupuje. To je pouze logický důsledek volby jejích členů, kteří se sdružili právě za účelem společného vystupování, leckdy právě proto, že se to jevilo ekonomicky výhodnější. Ukáže-li se, že tomu tak není, mohou podnikat samostatně a samostatně splnit dotační podmínky.
64. Za zásah do práva podnikat pak nelze považovat ani to, že větší podnikatelé nedostanou vyšší doplňkovou redistribuční podporu než malí podnikatelé. Z práva podnikat nejenže vůbec neplyne nárok na jakoukoli přímou platbu od státu, neplyne z něj ani nárok, aby se dotace úměrně zvyšovaly podle velikosti příjemců. Nelze si ostatně nevšimnout, že navrhovatelka na jednu stranu zastává názor, že napadená úprava zcela znemožní větším než malým zemědělcům podnikat, zároveň ale predikuje, že malí zemědělci tvrzené výhody využijí pro skupování dalších pozemků (a tedy k vlastnímu rozšíření, které ale pro ně má být podle navrhovatelky likvidační).
65. Ústavní soud připouští, že státní podpora některých podnikatelů může ovlivnit podnikání jejich konkurentů. Ovlivnění tržního prostředí je ostatně v jistém smyslu podstatou dotací. Jak už nicméně bylo řečeno, zemědělství je vysoce dotovaným odvětvím a doplňková redistributivní podpora je jen jedním z řady podpůrných opatření státu a Evropské unie. Zvolit si právě tuto jednu podporu a zkoumat, zda nezasahuje do práva podnikat narušením již tak značně narušeného tržního prostředí, se v tomto světle nejeví smysluplné. Přestane-li opravdu být větší podnik konkurenceschopný po obdržení jedné dílčí podpory ve stejné výši, jakou obdržel jeho menší konkurent, může to svědčit buď o individuálním selhání, nebo o strukturálním, celoodvětvovém problému. Nic z toho Ústavní soud v řízení o kontrole norem nemůže vyřešit.