VII.
Přezkum napadeného ustanovení nařízení vlády
43. Návrh není důvodný.
44. Ústavní soud předesílá, že řešená doplňková redistributivní podpora je toliko jedním z nástrojů společné zemědělské politiky, jež obsahuje řadu dalších plateb a jiných mechanismů, jimiž je ovlivňován a regulován zemědělský trh. Izolované posouzení dopadů a účinků této podpory jakožto jednoho z mnoha používaných nástrojů tak v podstatě ani není možné. Ostatně některé výhrady, které vůči současné podobě doplňkové redistributivní podpory navrhovatelka vznáší (např. že narušuje tržní prostředí), se spíše než ústavněprávní argumentaci blíží kritice dotační ekonomiky jako takové, kritice, jež má povahu politickou. Ústavní soud přitom již dříve konstatoval, že "volný trh prostý veškeré regulace" nepovažuje za ústavní hodnotu [nález sp. zn. Pl. ÚS 39/01 ze dne 30. 10. 2002 (N 135/28 SbNU 153; 499/2002 Sb.), Cukerné kvóty II]. Nastavení hospodářského systému je věcí politické reprezentace (tzv. political question), nikoliv Ústavního soudu.
45. V replice pak navrhovatelka zdůraznila, že nebrojí proti samotné existenci doplňkové redistributivní platby, nýbrž proti jejímu konkrétnímu nastavení. Tím ovšem posouvá Ústavní soud do role orgánu, který by měl v detailech rozhodovat o jednotlivých parametrech dotační politiky. Není na Ústavním soudu, aby určoval, konkrétně kolik procent z celkového objemu přímých plateb bude vyhrazeno zrovna na doplňkovou redistributivní podporu či konkrétně na kolik hektarů zemědělské půdy se má tato platba poskytovat. I to je věcí politické reprezentace.
46. Při vědomí právě uvedeného lze k tvrzeným rozporům napadené právní úpravy s ústavním pořádkem dodat následující.