I.
Vymezení věci
1. Městský soud v Praze (dále též jen "navrhovatel") navrhl podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zrušení § 10 odst. 5 věty druhé zákona č. 594/2004 Sb., jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití. Napadené ustanovení vylučuje soudní přezkum správního rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen "ministerstvo") o udělení, neudělení, zrušení, pozastavení, změně nebo odvolání individuálního vývozního povolení nebo souhrnného vývozního povolení zboží dvojího užití nebo povolení k poskytnutí zprostředkovatelských služeb.
2. Z předloženého soudního spisu vedeného městským soudem pod sp. zn. 10 A 91/2023 se podává, že navrhovatel vede řízení o správní žalobě obchodní společnosti Bioveta, a. s., (dále jen "žalobkyně"), domáhající se zrušení rozhodnutí ministerstva ze dne 13. 4. 2023 č. j. MPO 15923/2023. Tímto rozhodnutím ministerstvo podle § 9 odst. 2 písm. d) zákona č. 594/2004 Sb. neudělilo žalobkyni povolení pro vývoz viru klasického moru prasat (Swine pest virus C) na lyofilizačním médiu (dále jen "zboží") pro konečného uživatele do Ruské federace. Podle stručného odůvodnění správního rozhodnutí, čítajícího pouhou jednu stranu textu, si ministerstvo na základě § 20 odst. 1 zákona č. 594/2004 Sb. vyžádalo stanovisko (sc. vyjádření - viz bod 36 níže) Ministerstva zahraničních věcí, které nedoporučilo udělení povolení s tím, že by to neodpovídalo zahraničněpolitickým zájmům České republiky. Negativní "stanovisko" k žádosti žalobkyně dále vyjádřil také Úřad pro zahraniční styky a informace (dále jen "ÚZSI"). Obsah stanovisek není ve správním rozhodnutí blíže rozveden. Obě stanoviska ministerstvo zaslalo žalobkyni k seznámení se s jejich obsahem formou vzdáleného přístupu a informovalo ji o možnosti nahlédnout do zbylých částí správního spisu a o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, čehož žalobkyně nevyužila. Ministerstvo posléze rozhodlo o neudělení povolení k vývozu zboží, neboť povolení by bylo v rozporu s (blíže neupřesněným) zahraničněpolitickým zájmem České republiky.
3. Žalobkyně uvedla, že správní žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "s. ř. s.") podává navzdory výluce ze soudního přezkumu zakotvené v napadeném ustanovení zákona č. 594/2004 Sb., neboť tuto výluku považuje za protiústavní. Zdůraznila, že zboží bylo určeno pro farmaceutické využití, přičemž jej není možné využít jako biologickou zbraň, neboť virus klasického moru prasat používaný pro výrobu vakcín je oslabený a není schopen vyvolat onemocnění. Rozhodnutí ministerstva je v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/821 ze dne 20. 5. 2021, kterým se zavádí režim Unie pro kontrolu vývozu, zprostředkování, technické pomoci, tranzitu a přepravy zboží dvojího užití (dále jen "nařízení Parlamentu a Rady č. 2021/821") a nařízením Rady (EU) č. 833/2014 ze dne 31. 7. 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině. Žalobkyně tato unijní nařízení vykládá tak, že vývoz zboží dvojího užití pro farmaceutické účely do Ruské federace není zakázán. Rozhodnutí o neudělení povolení k vývozu zboží je podle žalobkyně svévolným výkonem veřejné moci, které v právním státě musí podléhat soudnímu přezkumu. Ministerstvo ve vyjádření k žalobě zpochybnilo argumentaci žalobkyně s tím, že výluka ze soudního přezkumu obsažená v napadeném ustanovení je ústavně slučitelná, neboť správní rozhodnutí nezasahuje do žádného jejího ústavně zaručeného základního práva. Žalobkyně je nadále vlastníkem zboží, a nebylo tak porušeno její právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
4. Při projednávání správní žaloby dospěl městský soud k závěru, že § 10 odst. 5 věta druhá zákona č. 594/2004 Sb. je v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně s právem na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy podle čl. 36 odst. 2 Listiny a s principem demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 Ústavy. Z toho důvodu usnesením ze dne 22. 4. 2024 č. j. 10 A 91/2023-38 přerušil řízení o správní žalobě a podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení uvedeného ustanovení.