§ 201
Metody pro stanovení výše ztráty ze znehodnocení
(1) Ztrátu ze znehodnocení lze stanovovat pomocí
a) diskontování očekávaných budoucích peněžních toků,
b) koeficientů, nebo
c) statistických modelů.
(2) Pro účely plnění pravidel obezřetného podnikání banka nebo družstevní záložna stanovuje výši ztráty ze znehodnocení stejnou metodou jako pro účely vedení účetnictví a sestavení účetní závěrky.
(3) Banka nebo družstevní záložna může při stanovení výše ztráty ze znehodnocení zohlednit zajištění, pokud
a) zajištění a s ním související uplatňované zásady a používané postupy vedoucí ke snižování úvěrového rizika zakládají nároky, které jsou právně účinné a vymahatelné ve všech příslušných právních řádech,
b) odpovídajícím způsobem řídí rizika, kterým je nebo může být vystavena v souvislosti se zajištěním, které zohledňuje,
c) bez ohledu na zohledňované zajištění nadále provádí plné posuzování úvěrového rizika spojeného s pohledávkou,
d) je kolaterál v přiměřené době zpeněžitelný alespoň v hodnotě, v jaké je zohledněn při výpočtu ztráty ze znehodnocení,
e) je v případě selhání dlužníka nebo, jestliže to připadá v úvahu, osoby, která převzala kolaterál do úschovy, k uložení, ke skladování, anebo do správy, zejména bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku některé z těchto osob, nebo nastala-li jiná stanovená úvěrová událost, oprávněna uspokojit svou pohledávku v přiměřené době od rozhodné skutečnosti,
f) stupeň korelace mezi hodnotou kolaterálu a úvěrovou kvalitou dlužníka je nevýznamný,
g) je poskytovatel osobního zajištění dostatečně důvěryhodný tak, aby byla zabezpečena dostatečná jistota, že dosažená úroveň snížení úvěrového rizika odpovídá míře, v jaké je toto snížení zohledněno při výpočtu ztráty ze znehodnocení, a
h) má stanovena a uplatňuje jednoznačná kritéria pro posuzování způsobilosti poskytovatelů osobního zajištění.