CODEXIS® Přihlaste se ke svému účtu
CODEXIS® ... 123/2007 Sb. Vyhláška o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry A. Požadavky na ratingové systémy

A. Požadavky na ratingové systémy

123/2007 Sb. Vyhláška o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry

A. Požadavky na ratingové systémy

a) Ratingový systém zahrnuje veškeré metody, procesy, kontrolní mechanismy, sběr dat a IT systémy, které podporují hodnocení úvěrového rizika, zařazení expozic do ratingových stupňů nebo seskupení a kvantifikaci rizikových parametrů pro konkrétní typy expozic.

b) Používá-li povinná osoba několik ratingových systémů, dokumentuje rozhodnutí o volbě ratingového systému pro daného dlužníka či transakci a volí takový ratingový systém, který odpovídá úrovni rizika.

c) Povinná osoba pravidelně posuzuje, zda kritéria a procesy pro volbu ratingového systému zůstávají vhodné pro aktuální portfolio a vnější podmínky.

d) Podrobnější požadavky se týkají

1. struktury ratingových systémů,

2. zařazení expozic do stupňů nebo seskupení,

3. integrity procesu zařazení,

4. použití modelů,

5. dokumentace ratingového systému,

6. nakládání s daty,

7. stresových testů používaných při hodnocení kapitálové přiměřenosti.

1. Požadavky na strukturu ratingových systémů

a) Pokud povinná osoba používá přímé odhady rizikových parametrů, lze na ně pohlížet jako na výstupy stupňů na spojité ratingové stupnici.

b) Jde-li o expozice vůči centrálním vládám a centrálním bankám, expozice vůči institucím nebo podnikové expozice,

1. ratingový systém bere v úvahu rizikové parametry dlužníka a transakce,

2. ratingový systém má ratingovou stupnici dlužníka, která odráží výlučně kvantifikaci pravděpodobnosti selhání dlužníka. Ratingová stupnice dlužníka má alespoň 7 stupňů pro dlužníky, kteří nejsou v selhání, a 1 stupeň pro dlužníky v selhání;

3. stupeň dlužníka znamená rizikovou kategorii v rámci ratingové stupnice dlužníka v ratingovém systému, do níž jsou dlužníci zařazováni na základě konkrétních a zřejmých ratingových kritérií, z nichž se odvozují odhady hodnoty PD. Povinná osoba dokumentuje vztah mezi stupni dlužníka jak z hlediska pravděpodobnosti selhání, které v sobě každý stupeň zahrnuje, tak z hlediska kritérií užívaných k rozlišení pravděpodobnosti selhání;

4. povinná osoba, jejíž portfolia jsou koncentrována v určitém tržním segmentu a v určitém rozpětí rizika selhání, má v rámci tohoto rozpětí dostatečný počet stupňů dlužníka, aby zamezila nadměrné koncentraci dlužníků v jednom stupni. Významné koncentrace v rámci jednoho stupně jsou podpořeny přesvědčivými empirickými důkazy, že stupeň pokrývá přiměřeně úzké pásmo hodnot PD a riziko selhání představované všemi dlužníky ve stupni spadá do tohoto pásma;

5. ratingový systém povinné osoby, která hodlá používat vlastní odhady hodnoty LGD pro účely výpočtu kapitálového požadavku, obsahuje jasně odlišenou ratingovou stupnici transakce, která odráží výlučně charakteristiky transakce související s hodnotou LGD,

6. stupeň transakce znamená rizikovou kategorii v rámci ratingové stupnice transakce v ratingovém systému, do níž jsou expozice zařazovány na základě konkrétních a zřetelných ratingových kritérií, z nichž se odvozují vlastní odhady hodnoty LGD. Definice stupně obsahuje jak popis zařazení expozic do stupňů, tak kritéria užívaná k rozlišení míry rizika mezi stupni;

7. významné koncentrace v rámci jednoho stupně transakce jsou podpořeny přesvědčivými empirickými důkazy o tom, že stupeň transakce pokrývá přiměřeně úzké pásmo hodnoty LGD a že riziko všech expozic zařazených do daného stupně spadá do tohoto pásma,

8. povinná osoba, která stanovuje hodnotu rizikově vážených specializovaných úvěrových expozic s využitím rizikových vah pro jednotlivé kategorie specializovaných úvěrových expozic podle přílohy č. 12 této vyhlášky, nemusí mít ratingovou stupnici dlužníka, která odráží výlučně kvantifikaci rizika selhání dlužníka pro tyto expozice. Tato povinná osoba má alespoň 4 stupně pro dlužníky, kteří nejsou v selhání, a alespoň 1 stupeň pro dlužníky v selhání. Tím není dotčeno ustanovení bodu 2 o ratingové stupnici.

c) Jde-li o retailové expozice,

1. ratingové systémy odrážejí jak riziko dlužníka, tak riziko transakce, a zohledňují všechny odpovídající charakteristiky dlužníka a transakce,

2. úroveň rozlišení rizika zajistí, že počet expozic v daném stupni nebo v seskupení umožňuje dostatečně věrohodnou kvantifikaci a validaci rizikových parametrů na úrovni stupně nebo seskupení. Rozdělení expozic a dlužníků napříč stupni nebo seskupeními zamezuje nadměrným koncentracím;

3. povinná osoba prokazuje, že proces přiřazování expozic do stupňů nebo seskupení zajišťuje dostatečné rozlišení rizika a dostatečně homogenní seskupení expozic a umožňuje přesné, jednotné a ucelené odhadování rizikových parametrů v rámci stupně či seskupení. U pohledávek nabytých za úplatu by seskupení mělo odrážet postupy prodávajícího pro vznik pohledávek (underwriting practices) a heterogenitu jeho klientů;

4. při zařazení expozic do stupně nebo do seskupení bere povinná osoba v úvahu tyto rizikové faktory:

4.1 charakteristiky rizika dlužníka,

4.2 charakteristiky rizika transakce včetně typu produktu či kolaterálu. Povinná osoba explicitně vyjádří případy, kdy je několik transakcí zajištěno jediným kolaterálem;

4.3 stav po splatnosti, ledaže je povinná osoba schopna prokázat, že nesplácení ovlivňuje riziko expozice jen nevýznamně.

2. Požadavky na zařazení expozic do stupňů nebo seskupení

a) Povinná osoba má specifické definice seskupení, procesy a kritéria pro zařazení expozic do stupňů a seskupení v rámci ratingového systému s tím, že

1. definice stupňů a seskupení a kritéria pro zařazování jsou dostatečně podrobné, aby umožnily příslušným osobám na základě jednotného přístupu zařazovat dlužníky a transakce představující obdobné riziko do stejného ratingového stupně, nebo seskupení. Jednotný přístup je uplatňován existuje napříč liniemi podnikání, útvary povinné osoby a zeměpisnými oblastmi;

2. dokumentace ratingového procesu umožňuje třetím osobám porozumět způsobu zařazení expozic do stupňů a seskupení, reprodukovat proces zařazení do stupně či seskupení a vyhodnotit oprávněnost zařazení do stupně či seskupení,

3. kritéria pro zařazování jsou v souladu se zásadami úvěrové politiky povinné osoby (internal lending standards) a se zásadami pro nakládání s problémovými dlužníky a transakcemi.

b) Povinná osoba při přiřazování ratingových stupňů dlužníkům a transakcím zohledňuje veškeré dostupné a související informace. Tyto informace by měly být aktuální a měly by povinné osobě umožňovat předpovídat budoucí vývoj expozice. Čím méně má povinná osoba informací, tím konzervativnější musí být proces zařazení dlužníků a transakcí do stupňů nebo seskupení. Používá-li povinná osoba externí rating jako primární faktor určující přiřazení interního ratingového stupně, ujistí se, že interní rating bere v úvahu i ostatní související informace.

c) Jde-li o expozice vůči centrálním vládám a centrálním bankám, expozice vůči institucím nebo podnikové expozice,

1. je každý dlužník v rámci úvěrového schvalovacího procesu zařazen do odpovídajícího stupně dlužníka,

2. přiřazuje povinná osoba, která je oprávněna používat vlastní odhady hodnot LGD, každé expozici rovněž stupeň transakce,

3. zařazuje povinná osoba, která stanovuje hodnotu rizikově vážených specializovaných úvěrových expozic s využitím rizikových vah pro jednotlivé kategorie specializovaných úvěrových expozic podle přílohy č. 12 této vyhlášky, expozice do některého z 5 stupňů, které jsou stanoveny pro tuto kategorii expozic; do ratingového stupně dlužníka nezařazuje,

4. je každá samostatná právnická osoba, vůči níž má povinná osoba expozici, hodnocena samostatně. Povinná osoba je schopna prokázat, že její zásady pro nakládání s jednotlivými dlužníky a skupinami spjatých dlužníků jsou přípustné;

5. samostatné expozice vůči stejnému dlužníkovi se zařazují do stejného stupně dlužníka bez ohledu na rozdíly v povaze jednotlivých transakcí. Povinná osoba může různým expozicím vůči stejnému dlužníkovi přidělit různé stupně, pokud

5.1 s expozicemi je spojeno riziko převodu ze země v závislosti na tom, zda jsou transakce denominovány v domácí nebo zahraniční měně,

5.2 použité osobní zajištění expozice má za následek úpravu stupně dlužníka,

5.3 pokud spotřebitelské právo, investiční tajemství, právo na ochranu osobních údajů nebo jiné právní předpisy znemožňují poskytování údajů o klientovi.

d) Jde-li o retailové expozice, každá je v rámci úvěrového schvalovacího procesu zařazena do stupně nebo seskupení.

e) Povinná osoba vymezí pro účely zařazování expozic do stupňů nebo seskupení situace, ve kterých může expertní úsudek převážit vstupy nebo výstupy procesu zařazení, a zaměstnance, kteří jsou oprávněni tato převážení schvalovat. Povinná osoba dokumentuje případy převážení a zaměstnance oprávněné ho provádět, analyzuje vývoj expozic, jejichž rating byl převážen. Tato analýza obsahuje rovněž hodnocení vývoje expozic, jejichž rating byl převážen určitou osobou, odpovědnou v tomto ohledu za všechny oprávněné zaměstnance.

3. Požadavky na integritu procesu zařazení

a) Jde-li o expozice vůči centrálním vládám a centrálním bankám, expozice vůči institucím nebo podnikové expozice, platí, že

1. zařazení nebo jeho pravidelné přehodnocení uzavírá nebo schvaluje nezávislá osoba, která nemůže mít přímý prospěch z rozhodování o poskytování úvěrů,

2. povinná osoba alespoň jednou ročně zařazení dlužníka aktualizuje, vysoce rizikoví dlužníci a problémové expozice jsou podrobeny častějším revizím. Povinná osoba stanovuje nový rating, má-li k dispozici významné informace o dlužníkovi nebo expozici,

3. povinná osoba má efektivní proces, jehož prostřednictvím získává a aktualizuje příslušné informace o charakteristikách dlužníka, které ovlivňují hodnotu PD, a o charakteristikách transakce, které ovlivňují hodnotu LGD a konverzní faktory.

b) Jde-li o retailové expozice

1. povinná osoba alespoň jednou ročně aktualizuje zařazení dlužníka a transakce, nebo přehodnocuje rizikové parametry a stav nesplácení každého rozlišovaného seskupení,

2. povinná osoba alespoň jednou ročně na reprezentativním vzorku přehodnocuje stav individuálních expozic uvnitř každého seskupení, aby zajistila, že expozice jsou setrvale zařazovány do správného seskupení.

4. Požadavky na používání modelů

Užívá-li povinná osoba statistické modely a jiné technické metody k zařazení dlužníků nebo expozic do stupňů či seskupení,

a) je schopna prokázat, že model má dobrou schopnost předpovědi a že jeho použitím nejsou zkresleny kapitálové požadavky. Vstupní proměnné modelu tvoří odpovídající a účinný základ výsledných předpovědí. Model nevykazuje významnou systematickou chybu;

b) má proces prověřování dat vstupujících do modelů, který zahrnuje hodnocení přesnosti, úplnosti a vhodnosti dat,

c) je schopna prokázat, že data použitá ke konstrukci modelů reprezentují soubor aktuálních dlužníků nebo expozic,

d) má pravidelný cyklus validací modelu, který zahrnuje sledování výkonnosti a stability modelu, revize specifikace modelu a testování výstupů modelu oproti reálným výsledkům,

e) doplňuje statistický model expertním úsudkem a expertním posouzením, jímž se prověří zařazení provedená modelem a zajistí správné užívání modelů. Posuzování se zaměřuje na odhalení a omezení možných chyb spojených se slabinami modelu. Expertní úsudek zohlední všechny související informace neuvažované modelem. Povinná osoba dokládá, jakým způsobem se expertní úsudek kombinuje s výsledky modelu.

5. Požadavky na dokumentaci ratingového systému

a) Povinná osoba dokumentuje

1. charakter a provozní detaily svých ratingových systémů. Dokumentace prokazuje soulad s požadavky obsaženými v této části vyhlášky, včetně kategorizace portfolií, ratingových kritérií, odpovědností osob hodnotících dlužníky a expozice, frekvence přehodnocování ratingu a kontroly (management oversight) nad ratingovým procesem po linii řízení;

2. důvody výběru interních ratingových kritérií a analýzy, které podporují tento výběr,

3. veškeré významné změny ve svém ratingovém procesu s tím, že uvedená dokumentace slouží jako podpora pro identifikaci změn učiněných v ratingovém procesu od poslední kontroly provedené oprávněným orgánem dohledu,

4. organizační uspořádání procesů přiřazování ratingu, včetně popisu souvisejících vnitřních kontrolních činností nebo procesů,

5. specifické, vnitřně užívané definice selhání a ztráty a prokáže jejich soulad s ustanoveními této vyhlášky.

b) Používá-li povinná osoba v ratingovém procesu statistické modely, dokumentuje jejich metodologii. Tato dokumentace

1. poskytuje podrobný výklad teorie, předpokladů nebo matematických a empirických základů přiřazení odhadů ke stupňům, individuálním dlužníkům, expozicím nebo seskupením a datovým zdrojům užívaným k odhadování modelu,

2. prokazuje důkladně provedený statistický proces validace modelu, včetně testování výkonnosti modelu na vzorku dat z jiného časového období a na jiném vzorku dat, než je vzorek dat použitý ke specifikaci modelu,

3. poukazuje na okolnosti, za kterých model nepracuje efektivně.

c) Použití modelů získaných od externího dodavatele, který na svou technologii nárokuje ochranu duševního vlastnictví, není důvodem pro vynětí z povinnosti dokumentace modelu nebo z jakýchkoliv dalších podmínek pro interní ratingové systémy. Povinnost vyhovět požadavkům orgánů dohledu spočívá na povinné osobě.

6. Požadavky na nakládání s daty

a) Povinná osoba shromažďuje a ukládá data, která se týkají jejích ratingových systémů, také za účelem splnění požadavků na uveřejňování informací podle této vyhlášky.

b) Jde-li o expozice vůči centrálním vládám a centrálním bankám, expozice vůči institucím nebo podnikové expozice,

1. povinná osoba shromažduje a ukládá

1.1 kompletní historii všech ratingů přidělených dlužníkům a uznaným poskytovatelům osobního zajištění,

1.2 informaci o okamžiku udělení ratingů,

1.3 klíčová data a metodologie užité k odvození ratingů,

1.4 informaci, kdo je osobou odpovědnou za udělování ratingů,

1.5 totožnost dlužníků a expozic, u nichž došlo k selhání,

1.6 informaci o okamžiku a okolnosti těchto selhání,

1.7 data, která se týkají odhadů hodnot PD a realizovaných podílů selhání příslušejících k ratingovým stupňům a migrace mezi ratingy,

2. povinná osoba, která není oprávněna používat vlastní odhady hodnoty LGD nebo konverzních faktorů, také shromažďuje a uchovává záznamy o porovnávání realizovaných hodnot LGD a konverzních faktorů s hodnotami uvedenými v příloze č. 13 této vyhlášky,

3. povinná osoba, která je oprávněna používat vlastní odhady hodnoty LGD nebo konverzních faktorů, také shromažďuje a ukládá

3.1 kompletní historii dat, která se týkají ratingů transakcí, odhadů hodnoty LGD a konverzních faktorů, vztahujících se ke každé ratingové stupnici,

3.2 informaci o okamžicích udělení ratingů a vypočtení odhadů,

3.3 klíčová data a metodologie užité k odvození ratingů transakcí a odhad hodnoty LGD a konverzních faktorů,

3.4 informaci, kdo je osobou odpovědnou za udělování ratingů transakcí, a informaci, kdo je osobou zajišťující odhadování hodnoty LGD a konverzních faktorů,

3.5 data, která se týkají odhadnutých a realizovaných hodnot LGD a konverzních faktorů náležejících každé expozici v selhání,

3.6 data, která se týkají hodnoty LGD expozice před a po vyhodnocení vlivu záruky nebo úvěrového derivátu v případě, že povinná osoba prostřednictvím hodnoty LGD zohledňuje snižování úvěrového rizika zárukami nebo úvěrovými deriváty,

3.7 údaje o jednotlivých složkách ztráty pro každou expozici v selhání.

c) Jde-li o retailové expozice, povinná osoba shromažduje a ukládá

1. data užitá při procesu zařazení expozic do stupňů nebo seskupení,

2. data, která se týkají odhadnutých hodnot PD, LGD a konverzních faktorů pro příslušné stupně nebo seskupení expozic,

3. totožnost dlužníků a expozic, které jsou v selhání,

4. u expozic v selhání data, která se týkají stupňů nebo seskupení, do nichž byly expozice zařazeny v roce předcházejícím selhání, a realizované hodnoty LGD a konverzních faktorů,

5. data, která se týkají ztrátovosti kvalifikovaných revolvingových retailových expozic.

7. Požadavky na stresové testy používané při hodnocení kapitálové přiměřenosti

a) Povinná osoba při hodnocení své kapitálové přiměřenosti používá spolehlivé procesy stresového testování. Stresové testování zahrnuje identifikaci možných událostí nebo budoucích změn ekonomických podmínek, které mohou nepříznivě ovlivnit úvěrové expozice, a hodnocení schopnosti povinné osoby odolávat těmto změnám.

b) Povinná osoba pravidelně provádí stresové testy k hodnocení vlivu určitých specifických podmínek na kapitálové požadavky k úvěrovému riziku. Používaný test by měl být smysluplný a přiměřeně konzervativní a měl by zohledňovat scénáře předpokládající alespoň mírnou recesi. Test vybírá povinná osoba a používá ho se souhlasem oprávněného orgánu dohledu.

c) Povinná osoba v rámci stresových scénářů hodnotí migrace mezi ratingy. Portfolia podléhající stresovému testování zahrnují velkou většinu celkových expozic povinné osoby.

d) Povinná osoba, která v souladu s technikami snižování úvěrového rizika zohledňuje dvojí selhání, bere jako součást svého rámce pro stresové testování v úvahu dopad případného zhoršení úvěrové kvality poskytovatelů zajištění, zejména v případě, kdy poskytovatelé zajištění nesplní kritéria způsobilosti.