Článek 3
Činnost Unie na mezinárodní scéně spočívá na zásadách demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod, úcty k lidské důstojnosti, na zásadách rovnosti a solidarity a na dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva.
Společná bezpečnostní a obranná politika Unie je nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky a zajišťuje Unii operativní schopnost pro vedení misí mimo její území k udržení míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů.
Tato politika se nedotýká bezpečnostní a obranné politiky jednotlivých členských států, včetně Irska, ani závazků žádného členského státu.
Lisabonskou smlouvou není ovlivněna ani dotčena tradiční irská politika vojenské neutrality.
Členské státy - včetně Irska, které jedná v duchu solidarity, a aniž by tím byla dotčena jeho tradiční politika vojenské neutrality - určí povahu pomoci či podpory, která má být poskytnuta členskému státu, jenž se stane na svém území cílem teroristického útoku nebo ozbrojeného napadení.
Jakékoli rozhodnutí, které povede ke společné obraně, bude vyžadovat jednomyslné rozhodnutí Evropské rady. O tom, zda přistoupí ke společné obraně či nikoli, rozhodnou členské státy včetně Irska v souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy a svými příslušnými ústavními předpisy.
Žádným ustanovením této hlavy není ovlivněn ani dotčen postoj či politika jakéhokoli jiného členského státu v oblasti bezpečnosti a obrany.
Každý členský stát rovněž v souladu s ustanoveními Lisabonské smlouvy a příslušnými vnitrostátními právními předpisy rozhodne o své účasti v rámci stálé strukturované spolupráce nebo Evropské obranné agentury.
Lisabonská smlouva nestanoví vytvoření evropské armády ani nezakládá povinnost jakékoli vojenské služby.
Lisabonskou smlouvou není dotčeno právo Irska či jiného členského státu určit povahu a objem svých výdajů v oblasti obrany a bezpečnosti a povahu svých obranných schopností.
O své účasti ve vojenské operaci rozhodne Irsko či jiný členský stát v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy.