§ 8.
(1) Byl-li někdo obviněn z trestného činu, stačí k důkazu pravdy pravoplatný odsuzující rozsudek (nález).
(2) Byl-li někdo obviněn z nějakého na cti důtklivého smýšlení nebo takové vlastnosti neb ukazuje-li užitý výraz na takové smýšlení nebo takovou vlastnost, stačí k důkazu pravdy, dokáží-li se takové jeho skutky, které obvinění ospravedlňují.
(3) Při posouzení smyslu a obsahu projevu a při rozhodnutí otázky, zda se zdařil důkaz pravdy nebo důkaz omluvitelného omylu, přihlédne soud ke všem částem projevu, které zřejmě vnitřně souvisejí, a to i když určitá část projevu, obsahující takové souvislé skutečnosti, není stíhána. K tomu, že nebyly dokázány podřadné, na podstatě obvinění ničeho neměnící skutečnosti, nebudiž přihlíženo.