§ 40.
V řízení před soudy vojenskými platí tyto odchylky:
1. Trestné činy stíhané podle tohoto zákona soukromou žalobou stíhají se ve vojenském trestním řízení veřejnou žalobou na žádost osoby oprávněné (§§ 1, 3 vojenského trestního řádu z 5. července 1912, č. 131 ř. z., a zák. čl. XXXIII/1912).
2. Ustanovení tohoto zákona o podmínkách a zániku oprávnění k soukromé žalobě platí ve vojenském trestním řízení o oprávnění k žádosti za trestní stíhání.
3. V případech uvedených v § 14, odst. 4 a 5, se zavádí trestní stíhání jen na žádost (§ 3 voj. tr. ř.) těch, kterým bylo trestným činem ublíženo, nebo činitelů oprávněných podle oněch ustanovení k žádosti za stíhání nebo ke zmocnění.
4. Konalo-li se o činu stíhaném na žádost soukromého žalobce (§ 104, odst. 2, voj. tr. ř.) již hlavní přelíčení, může veřejný žalobce ustoupiti od žaloby jen s jeho svolením.
5. O podávání žádosti za trestní stíhání (§ 17, odst. 1) platí § 129 voj. tr. ř.; podání žádosti u obecného trestního soudu má však stejný účinek jako podání u činitelů uvedených v § 128, odst. 4, voj. tr. ř.
6. První rozhodnutí o žádostech za trestní stíhání činí veřejný žalobce.
7. Jednání o smír (§ 25) nařizuje přednosta soudu; řídí je sám anebo důstojník justiční služby jím určený. O stížnosti podle § 26, odst. 3, rozhoduje nadřízený soud.
8. Smírčí řízení (§§ 27 až 31) se koná, jsou-li obě strany vojenskými osobami v činné službě a konají-li službu v služebním obvodu téhož vojenského místního velitelství.
9. Funkce smírčích vykonávají důstojníci v činné službě ustanovení vojenským místním velitelstvím; žádosti za trestní stíhání jim postupuje (§ 27, odst. 4) veřejný žalobce.
10. § 21, § 23, odst. 2 a 3, §§ 24, 34 až 36, § 37, odst. 1 až 3, a § 38 neplatí.