§ 39.
Zákon ze dne 30. května 1924, č. 124 Sb. z. a n., o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti, zachovává se v platnosti s těmito změnami:
I. §§ 4, 5, 6, odst. 4, §§ 7, 8, 10, 11, 13, 15, 17 až 19, 27, 38, odst. 3, §§ 39 a 41 se zrušují.
II. § 1, odst. 1, bude zníti takto:
Byl-li obsahem periodického tiskopisu spáchán zločin křivého obvinění podle § 209 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., § 514 vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., zločin nebo přečin křivého obvinění podle §§ 227 a 229 trestního zákona čl. V/1878 nebo přečin trestný podle §§ 1 až 4 zákona ze dne 28. června 1933, č. 108 Sb. z. a n., o ochraně cti, platí o trestní odpovědnosti za obsah ustanovení zákonů trestních, pokud v tomto zákoně není jinak ustanoveno.
III. § 6, odst. 3, bude zníti takto:
Za tento přestupek trestá se odpovědný redaktor soudem,
a) zakládá-li obsah tiskopisu zločin, tuhým vězením od jednoho měsíce do šesti měsíců, zakládá-li přečin křivého obvinění, vězením od jednoho do šesti měsíců,
b) zakládá-li některý přečin podle §§ 1 až 4 zákona o ochraně cti, trestem stanoveným na přestupek téhož ustanovení zákona o ochraně cti.
IV. § 12 bude zníti:
Bylo-li před uplynutím doby potřebné k promlčení trestního stíhání zahájeno trestní řízení proti kterékoliv odpovědné osobě, staví se promlčení proti všem ostatním až do dne, kdy trestní řízení proti ní bylo pravoplatně skončeno nebo přerušeno.
V. § 14, odst. 2 a 3, budou zníti:
Tomuto výroku, jakož i tomu, že soud přes návrh oprávněné osoby takového výroku neučinil, lze odporovati odvoláním. Řízení o tomto odvolání koná se podle ustanovení platných pro řízení o odvolání proti výroku o trestu.
Odpovědnému redaktoru a vydavateli, jimž byla uložena povinnost uveřejniti rozsudek, budiž sděleno znění, v němž má býti uveřejněn, a buďtež zpraveni také o tom, že rozsudek nabyl moci práva.
VI. K § 20 připojuje se tento odst. 3:
Kdo periodický tiskopis, jehož vydávání bylo zastaveno, dále vydává, bude potrestán soudem pro přečin vězením od tří dnů do tří měsíců. Veškerá čísla, která byla po zastavení vydána, buďtež zabavena a při odsouzení prohlášena propadlými.
VII. § 21 bude zníti:
Vlastník a vydavatel periodického tiskopisu ručí rukou společnou a nerozdílnou za útraty trestního-řízení, počítajíc v to i útraty uveřejnění rozsudku podle § 12 zákona o ochraně cti, jichž náhrada byla některému z nich neb odpovědnému redaktoru uložena nebo k jichž náhradě se některý z nich neb odpovědný redaktor soudním smírem zavázali, jakož i za peněžité tresty, které byly některému z nich neb odpovědnému redaktoru za trestné činy uvedené v § 1 nebo 6 uloženy.
Rozhodnutí, jímž se ukládá peněžitý trest nebo náhrada útrat řízení, obsahuj výrok o ručení. O ručení může býti rozhodnuto také dodatečně.
Rozhodnutí, jímž se ručení ukládá, jakož i tomu, že soud ručení neuložil, lze odporovati týmiž opravnými prostředky, jakými lze odporovati výroku o uložení peněžitého trestu neb o náhradě útrat řízení, za něž ručení bylo nebo mělo býti uloženo.
Nelze-li peněžitý trest neb útraty dobýti na tom, komu bylo ručení uloženo, je rozhodnutí vykonatelné i proti jeho nástupci, prokáže-li se změna v osobě vysvědčením státního bezpečnostního úřadu nebo jinou veřejnou listinou.
VIII. § 22 bude zníti:
Peněžité tresty mohou býti dobývány na tom, kdo za ně ručí, teprve v případě nedobytnosti na tom, komu byly uloženy. Náhradní trest na svobodě může býti vykonán teprve, nelze-li peněžitého trestu dobýti ani na tom, kdo zaň ručí.
Útraty řízení mohou býti dobývány na tom, kdo za ně ručí, bez ohledu na to, zda byly dobývány nebo zda jsou dobytné na tom, komu byla jejich náhrada uložena, nebo kdo se k jejich náhradě soudním smírem zavázal.
Nebyly-li útraty řízení, jichž náhrada byla vlastníku nebo vydavateli periodického tiskopisu uložena nebo za které ručí, nahrazeny do patnácti dnů ode dne, kdy rozhodnutí o tom nabylo právní moci, nařídí soud, který rozhodnutí vydal, na návrh toho, komu byla náhrada útrat přiznána, aby vydávání periodického tiskopisu bylo až do splnění této povinnosti zastaveno.
Ustanovení § 20, odst. 3, platí i v případě zastavení periodického tiskopisu pro nenahrazení útrat trestního řízení.
IX. § 23 bude zníti:
Pokud jsou osoby, které postihuje ručení (osoby zúčastněné) a jejich zdejší bydliště známy z tiskopisu samého nebo z oznámení o vydávání periodického tiskopisu, buďtež o hlavním přelíčení zpraveny. Mají právo se ho samy zúčastniti nebo dáti se při něm zastupovati. Ta okolnost, že zúčastněná osoba se k hlavnímu přelíčení z jakéhokoliv důvodu nedostavila, není na překážku ani konání hlavního přelíčení, ani vynesení rozsudku.
Zúčastněné osoby mají právo přednésti skutečnosti, které mají význam pro posouzení věci a činiti návrhy. Stejné právo přísluší jim také v hlavním přelíčení, a to i když o něm nebyly zpraveny. V závěrečných řečech mají právo ujmouti se slova před obviněným a jeho obhájcem.
Zúčastněné osoby mají právo užíti proti rozhodnutím, kterými jim bylo uloženo ručení, opravných prostředků. Mohou odporovati i jiným částem rozsudku, než kterými jim bylo uloženo ručení, a to týmiž opravnými prostředky jako obviněný a i proti jeho vůli, avšak toliko ve lhůtě platné pro obviněného.
Rozhodnutí, proti nimž mají zúčastněné osoby právo užíti opravných prostředků, buďtež jim doručena; byly-li však při jejich prohlášení přítomny, staniž se tak jen tehdy, když za to žádají.
X. § 24 bude zníti:
Ustanovení §§ 1, 6, 12, 21 až 23 a 28 jest užíti i na trestné činy uvedené v § 1, byly-li spáchány obsahem neperiodického tiskopisu, a to s těmito změnami:
a) na místo odpovědného redaktora nastupuje v §§ 1, 6 a 21 nakladatel (vydavatel) a není-li znám, tiskař (jeho odpovědný zástupce),
b) na místo vlastníka a vydavatele periodického tiskopisu nastupuje v § 21 tiskař a jeho odpovědný zástupce.
XI. § 26 bude zníti takto:
Způsobilost býti odpovědným redaktorem ztrácí na dobu jednoho roku, kdo byl po účinnosti tohoto zákona odsouzen pro deset případů trestného činu podle §§ 1 nebo 6, spáchaných v pěti letech po sobě jdoucích.
XII. K § 28, odst. 2 budiž dodáno:
Žalobce i obviněný mohou se až do té doby, než se soud odebere k poradě o rozsudku, zříci účasti kmetů. Zřeknou-li se souhlasně žalobce i obviněný, a je-li jich několik, všichni účasti kmetů, nebo nedostaví-li se k hlavnímu přelíčení kmet, kterého si strana zvolila, ani jeho náhradník a druhá strana prohlásí, že se účasti kmetů zříká, koná se hlavní přelíčení, a započalo-li již, pokračuje se v něm před třemi soudci bez účasti kmetů.
XIII. K § 32, odst. 2, připojuje se tato věta:
Nevykonala-li žádná strana včas volbu kmetů, má se za to, že se účasti kmetů souhlasně zříkají (§ 28, odst. 2).
XIV. K § 32 připojuje se tento odst. 4:
Kmeti, kteří se zúčastnili odročeného hlavního přelíčení, při němž již bylo jednáno ve věci samé, vykonávají úřad kmeta také při odročeném hlavním přelíčení, a to i po skončení kalendářního roku, pro který byli k úřadu kmeta povoláni.
XV. K § 37 se připojuje tento odst. 2:
Kmetu, který, ač byl obeslán, se bez dostatečné omluvy k hlavnímu přelíčení nedostavil, jakož i kmetu, který se vzdálil bez svolení předsedy kmetského soudu před skončením hlavního přelíčení, má soud uložiti náhradu útrat jeho nedostavením nebo vzdálením se způsobených.