§ 34.
(1) K útratám trestního řízení náležejí kromě útrat právního zastoupení stran také jejich nutná vydání.
(2) Je-li soukromým žalobcem organisace, která není právnickou osobou, nebo periodický tiskopis, jsou povinny nahraditi místo nich útraty trestního řízení osoby, které za ně vykonávaly oprávnění k soukromé žalobě.
(3) Konalo-li se trestní řízení pro několik činů a byl-li obviněný odsouzen jen pro některé z nich, má soud přiměřeně rozděliti povinnost k náhradě útrat nebo navzájem zrušiti útraty, které by si měly strany vzájemně nahraditi. část, která má býti nahrazena, může býti určena číselně nebo v poměru k celku.
(4) Byl-li obviněný zproštěn toliko pro omluvitelný omyl [§ 6, odst. 2, písm. b)], nemá proti žalobci nároku na náhradu útrat trestního řízení.
(5) Upustí-li soud od uložení trestu, je odsouzený povinen nahraditi útraty trestního řízení. Upustí-li však soud od uložení trestu z důvodu uvedeného v § 9, odst. 2, může odsouzeného zprostiti povinnosti, aby nahradil soukromému žalobci útraty, neb uložiti mu, aby je nahradil jen z části; to platí i tehdy, upustí-li soud od uložení trestu z důvodu uvedeného v § 9, odst. 1, č. 2., nebo v § 9, odst. 3, avšak toliko pokud jde o útraty, které vzešly potom, kdy nastala skutečnost odůvodňující upuštění od potrestání.
(6) Straně, která ve zřejmém úmyslu protahovati řízení nabídla důkazy, které mohla uplatniti již dříve, může soud nehledě na výsledek trestního řízení uložiti, aby nahradila odpůrci zcela nebo z části útraty, které mu z provádění takových důkazů vzešly. Na návrh odpůrce nebo z úřední moci může soud vyzvati stranu, aby osvědčila, že takové důkazy dříve uplatniti nemohla.