Ib/3
Ústavní soud, jak mu ukládá § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., též zkoumal, zda zákon č. 33/1995 Sb. byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
Ze zprávy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, jakož i z těsnopiseckého záznamu ze schůze Poslanecké sněmovny je zřejmé, že napadený zákon č. 33/1995 Sb. navrhla k přijetí skupina poslanců, kteří tak využili svého práva na zákonodárnou iniciativu podle čl. 41 odst. 2 Ústavy. Zákon byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky podle čl. 15 odst. 1 a čl. 106 odst. 2 věta třetí Ústavy. Kvora předepsaná ustanoveními čl. 39 odst. 1 a 2 Ústavy byla dodržena. Schůze Poslanecké sněmovny dne 8. února 1995, jejího 70. hlasování se účastnilo 129 poslanců, z nichž pro přijetí zákona hlasovalo 93 poslanců, proti přijetí zákona hlasovalo 23 poslanců a 13 poslanců se zdrželo hlasování.
Ústavou předepsaný způsob přijetí a vydání zákona byl dodržen. Zákon byl podepsán předsedou Poslanecké sněmovny, prezidentem republiky a předsedou vlády (čl. 51 Ústavy) a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 7, ročník 1995, rozeslané dne 3. března 1995. Tímto dnem nabyl zákon č. 33/1995 Sb. platnosti. Účinným se stal podle svého čl. III dnem 1. dubna 1995.